Monkey Business

12. května 2007 v 13:57 |  J.A.R. & MB's
Monkey Business - Why be in when you could be out (2000)
Touha po vlastním projektu se po krátké epizodě se Sexy Dancers Romanu Holému podařila až s objevem mladého zpěváka, který byl tak troufalý a navštívil pěveckou soutěž v televizi, kde na sebe poprvé upozornil. Nápady na tohle album rozhodně nevznikly ze dne na den a nová kapela tak vznikala za pochodu. Post kytaristy obsadil Olda Krejčoves, na basu tvrdil muziku Pavel Mrázek, který se postupem doby stal hlavním filtrem kapely v oblasti textů. Martin Houdek si sednul za bicí a klávesy obsluhoval Ondřej Brousek. Roman Holý jako režisér skupiny na koncertech sedí vždy naproti Ondřejovi a je zábava jejich souhru pozorovat. První zprávy o angažování neznámého rumunského zpěváka podle všech předpokladů lhaly a do čela za mikrofon si směle stoupnul Matěj Ruppert. Zpěvák s vysokým falsetem, ale i slušným tenorem. Na to, že tohle je jeho první deska a navíc zpívaná celá v angličtině podal úctyhodný výkon. Tím největším tahákem první desky bylo ale bezpochyby angažování legendy světového funku Freda Wesleyho, bývalého člena skupin jako The J.B.'s nebo Parliament. Ten se stal tím pravým kmotrem desky a vlastně celé skupiny. Na desce totiž zaranžoval dechařské party k největším hitům alba. V písničkách, ve kterých své umění nepředvedl je jeho absence znát. Jedná se o velkou čtyřku "Saturday night is over", "Solidarnocs", "Party shit" a "Compromised". Tyhle skladby jsou absolutní světová extratřída a zatím nejlepší funk, co jsem kdy v tomhle tisíciletí slyšel. Skvělé rytmy, klávesové vyhrávky a mezihry, zpěvné refrény a melodie, prostě vše co má mít správná písnička mít. K tomu všemu ještě skupina přidala první singl, superhit "My friends", ve kterém Matthew legračně shrnuje svoji dosavadní "kariéru". Ve volnějších skladbách "Boner", "Flanger" nebo "Right people" skupina pak ukazuje, že dokáže zahrát skvělou muziku sama. Krásné piano na začátku a zabijáckej basovej riff v písně "Boner" jsou absolutními vrcholy alba. Samostatnou kapitolou je pak závěrečná písnička "Piece of my life", na který skupina trefila vtipný videoklip s důchodci hrajícími nohejbal, a ve které Roman Holý předvádí, že si s Matějem sednou i vokálně ve sborech. Další věc, kterou se kapela odlišuje od Prince nebo dalších, kteří dělají podobnou muziku jsou originální texty, ve kterých převažuje humor a recese nad vážnými tématy. Jeden příklad za všechny je velice vtipná kuchařka v "Compromised" nebo jediná písnička v češtině "Hi-stereo", ve které se Roman Holý vyznává ke své lásce k elektronice. Jedno z nejzásadnější alb na české scéně vůbec.
Monkey Business - Save the robots (2001)
Druhé album následovalo ihned rok po prvním, a skupina jenom potvrdila, že to první nebylo jenom shodou náhod. Bandě se opět podařilo pozvat spoustu skvělých hostů včetně Freda Wesleyho, který obohatil dechovými aranžemi taneční hitovky "Sensation" (i se skvělým Fredovým sólem), "Blue Umbrella" a "Batteries & dynamite". Dalším byl kytarista Hiram Bullock, který v závěrečné "All the bitches" předvedl společně s Danem Bártou a Matějem povedenou spolupráci. Svým krásným altem vokálně podporuje Matěje prťavá černoška Tony Graves, která se v písničce "John Holmes was my platonic lover" vyzpívala ze své lásky ke známému pornohercovi. Největšími peckami jsou svižné písně "Monkey town" nebo diskotéková funky odpalovačka "Purified juice". Celé album je protkáno zajímavými aranžemi, včetně velice zajímavých vložek (např. i od smyčcového orchestru Maria Klemense) a meziher. Lásku k filmové muzice pak Ondřej s Romanem vyjádřili v "Atheism is not a crime", která se stala i ústřední melodií k filmu. Monkey Business zopakovali to, co před rokem. Vydali skvělou taneční desku s výbornými hosty a skvělými texty a aranžemi.
Monkey Business - Resistance is futile (2003)
Třetí album ve vývoji skupiny bývá často přelomové. Skupina na něm buď potvrdí, že na to opravdu má nebo ne. V příladě Romana Holého a jeho bandy se rozhodně o žádném tvůrčím kolapsu nedá hovořit. Ba naopak. Příkladem toho je bezvadná popová a hlavně česká deska. Už Švejk na obalu desky se zajímavým bookletem naznačuje mnohé. Album, na kterém tentokrát dostali přednost čeští hosté před zahraničními, s velice vtipnými texty tu na poli české popmusic snad ještě nebylo. Po úvodní písni "Resistance is futile", která jako by předznamenávala budoucí projekt "Crushing bliss" se na nás vyvalí halda obrovských hitů. Jeden za všechny "Intercooler", jako by popisoval jaká pohodička v kapele panuje. Následuje exkurze do českých dějin v podání výborné Tonyi Graves za katedrou v "We feel better than Jan Hus" a s trefnou píšťalou Jiřího Stivína a kytarou Hirama Bullocka. Nechybí ani vtipné písně, které jako by vypadly z nei-reportu "Eat me oh my lady" a "Sweet masturbation". Po volnější Matějově baladě "All the things" následují ale další trháky alba. Obzvláště "Harder than your father" se skoro až houseovým rytmem a pak říznější "Heaven", ve které kapela rozjede neuvěřitelnej odvar. Angažování Ivy Bittové v "Now I'm here" byl dalším výborným nápadem jak toto album zpestřit. Na závěr pak Matěj předvede skvělý výkon v písni "Am I an airhead" s textem, u kterého se popadám za břicho. Další skvělé a hlavně české album, tentokrát bez Freda Wesleyho, za to ale se zdatným záskokem v osobě Filipa Jelínka, je jen potvrzením toho, že lepší anglicky zpívající skupinu v našich končinách těžko hledat.
Monkey Business - Kiss me on my ego (2005)
Na již čtvrtém albu skupiny během pěti let jsem čekal již jen kvalitu. A dočkal jsem se jí. Jestliže první dvě alba byla k sobě spojena tak nějak pupeční šňůrou, tak tohle je nástupce Resistance is futile jako hrom. Monkey Business opět potvrdili, že na hudebním poli jsou kapelou, která nešetří novými věcmi a hlavně hudebními nápady. S vydáním této desky do každého cd dali tzv. egokartu, kterou pak slosovali na koncertech a výherce si mohl u nich zadarmo objednat domácí funky jam. Skvělý nápad, ale bohužel tím vítězem jsem se nestal:-) Další cenou pak bylo i pozvání do studia na natáčení. Tentokrát Mankáči poprvé vsadili na kartu bez dechových aranží. Místo toho angažovala skupina starého známého Káju Růžičku jr., který zahrál krásná sóla v písních "Artistic suicide", "Equilibrium" a závěrečné "Don't touch my fruit". Rozhodně nebyl jediným hostem, který se na albu objevil. Další hvězdou, kterou MB's vlákali do své stáje se stal veterán altsaxofonista David Sanborn, jehož rukopis v písni "Slapstick" je více než čitelný. Další velikán, tentokrát z rockového pole bývalý zpěvák kapely Deep Purple Glen Hughes si zaječel v asi nejrockovější písni, kterou kdy zatím MB's natočili v "Weekend warior". To ale není všechno protože i Dan Bárta skvělými vokály obohatil nástupce Intercoolera "Branded" a češtinu pak propašoval do "Concrete illusions", ve které Matěj inklinuje ke své lásce k opeře, v čemž mu pomáhá i Dagmar Kožená. Skupina ze sebe opět vydala to nejlepší. V první polovině alba, více tanečně zaměřené, na sebe rapem upozorní Alex Limburg v otevírací "Chick flick" nebo zmiňovaném prvním singlu "Branded". Největší hitovky bývají složeny většinou ze dvou částí, přičemž v té druhé většinou následuje volnější pasáž, buď se sólem na klávesy, skvělými vokály a nebo nějakou vychytávkou na perkuse v podání Imrana M. Zangiho, který se z pravidelného hosta stal stálým členem kapely. Obzvláště jeho part v "Don't touch mu fruit" je lahůdkou. Tonya se na lbu nenechává zahanbit a její hluboký alt a občas i rap je třešničkou na dortu v několika písních. Monkey Business jsou momentálně v takové pozici, že si na album mohou pozvat skoro kohokoli a vždycky je to úspěch. Nepřeberná studnice nápadů a vtípků (viz. začátek v "We luv ya" nebo neuvěřitelné hlášky typu: "to já když jsem vařívával.." apod. v "Kiss me on my ego") dělá ze skupiny nejoriginálnější seskupení posledních pěti let. Kéž by jim to vydrželo co nejdéle.
Monkey Business - Objects of desire and other complications (2007)
Noví Monkey Business jsou opět jiní. Ale skvělí jako vždy. Zprávy o absolutním undergroundu skupina dementovala svými prohlášením, že nahraje absolutní popovou špičku. A tak také učinila. Nahrání alba provázela masivní kampaň a turné po českých halách, při kterém bylo rozdáno několik tisíc cd jako bonus ke vstupnému. Již na koncertě v Sazka Aréně jsem uslyšel šest skladeb z alba a musím přiznat, album jsem si pak vychutnal o to více. Prakticky týden mi v discmanu kolovalo stále dokola. Pokud budete chtít srovnávat toto album s předchozí tvorbou MB's tak vězte, že tenhle materiál je úplně o něčem jiném. Jedna hitovka za druhou nedá spát snad nikomu. Žádné funkové ultrabeaty ani saxofonová sóla. Čistě jen popová deska. Pokud bych jí chtěl přirovnat k něčemu co jsem v minulosti slyšel z rádií, tak to mě nic nenapadá. V tisku často čtu, že tahle muzika tady už jednou (nebo i víckrát) byla, já ale marně pátrám. Takže originál. Tonya je ve výborné formě, devadesátkové Brand new heavies strká jedním šmahem do kapsy. Poprvé na albu dostává stejně prostoru jako Matěj. Regulérně se střídá ve zpívání slok, její hlas je plný, čistý, krásný. Kéž by tahle dáma jednou u nás natočila sólovku, to by bylo! Jeden disk coververzí a druhý nových písní, to by bylo zaručeně album roku. Jiskrně peprný začátek alba vyplňují hity razdva. Extravagantní nástroj digaradoo dělá intro pro mě největší pecce na albu, ve které se Ondřej Brousek vyznal z toho, že jeho tatarka letištní kontrolou prostě neprojde. Dvorní slovní pomahač Vráťa Šlapák opět pomohl skupině s texty, které jsou opět úžasné. Dáme-li stranou výčet zesílených kytaristů, máme tu nášup jako blázen. Břitký humor pro mě asi nejvtipnější v písni o tom, kterak bezpečno s mikrovlnkou ve velkoměstě daleko od divokých koní. S lehkostí a šarmem se skupina otírá o religiózní témata, obzvláště pokud konstatuje, že bůh je ten, který vyhrává v prodloužení. Skvělý nápad, doplnit booklet o kartičku s českými texty pomůže všem ne tak zas dokonalým angličtinářům, nádherné malůvky a přední strana obalu jen obohacují kvalitu na disku. Druhá polovina desky je daleko volnější než ta první. Matěj potvrzuje ve dvou volnějších skladbách, že je opravdu zpěvákem excelentním. Jako největší překvapení pak na mě vykoukla závěrečná balada s krásným violoncellem, kterou odzpíval sám mistr kapelník Roman Holý. S přehledem tak zaplašil všechny své domněnky o tom, že je dobrý tak akorát na sbory. Měl-li bych toto album zrekapitulovat, máme tu porci deseti extra hitů s krásným Matějovým "…time for reeeeal…" uáá to je pro mě vrchol alba. Na albu nenajdete jediný klasický dechový nástroj, za to skvěle je zastupuje účast smyčcového kvarteta, které si skupina pozvala na natáčení. Skvělý nápad. Pokud hledáte melodickou muziku s vtipnými texty a vyjímečnými hlasovými projevy, nešlápnete vedle. A teď by se MB's mohli vrhnout na ten underground. Po tomhle albu si totiž myslím, že mohou natočit úplně cokoli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama