J.A.R.

11. května 2007 v 19:30 |  J.A.R. & MB's
J.A.R. - Frtka (1994)
První album akademiků z jednotky rapu je protkáno souhrou prapůvodního tria Klempíř-Vikořík-Holý, kteří ve své době byli považováni za průkopníky rapu na poli české pop music. Album otevírá rockově našlápnutá "Špinavej džob", která je dodnes hitem na koncertech skupiny. "Kmotr Brown" je další peckou, kterou kapela dodnes hrává. V reedici tohoto cd v balení spolu s druhým albem se nachází Jarovská první písnička "Jakýpak vokolky jdeme balit holky", jejíž refrén skupina hraje v koncertní uzavíračce "Holého band". Z nahrávky je slyšet, že se neberou moc vážně (ostatně asi jako na všech jejich deskách), většina písní je vysamplována od oblíbených umělců, kteří jsou uvedení i v bookletu. Jako externí kytarista přichází do kapely Mirek Chyška, který dává nahrávce rockové grády. Víc než funkovou mašinu mi připomíná tohle album spíš staré Beastie Boys. Dnes si poslechnu spíše jako historický artikl.
J.A.R. - Mydli to (1996)
Tohle album z roku 1996 znamenalo přelom v kariéře skupiny. Srandičky, mašinky, holky bez okolků a satirické texty jsou stále přítomny, zároveň je ale zřetelně slyšet posun v hudební stránce. Jednak Roman Holý si přizval víc externích spolupracovníků, kamarádů, kteří mu pomohli a taky "rapeři" jednoznačně přidali na výrazu a jejich rýmy a frázování jsou o poznání vepředu. Skvělá je zejména valící se "Depka". Jednoznačnou peckou alba je hitovka "Tak tady M.A.S.H.", ve které střihne skvělé sólíčko Karel Růžička jr. (budoucí člen Splash horns). Následuje "Mydli to" asi první song zahraný živě ve studiu i s Badym Zbořilem na bicí a tahle kombinace funguje fantasticky. Dodnes tenhle hit nechybí na žádném koncertu skupiny. Pozoruhodné a na pokraji vkusu podprůměrného maloměšťáckého čecháčka jsou texty Oty Klempíře, kterému občas Michael V. přiťukne nějaký ten verš, ve kterých si nepokrytě dělá srandu z věcí, ze kterých bych nikdy netušil, že se dá udělat text viz. "Knihovnička", nebo skvělý sampl "Studny". To, že kvůli textům se skupina asi nikdy nestala mainstreamovou hochy ale naštěstí nikdy netrápilo a myslím si, že krom Vltavy a nověji asi také Wohnoutů jsou J.A.R. jedna z mála kapel jejichž texty mě baví, při třetím poslechu mi nelezou na nervy a představovat si, co jimi básník chtěl říci (ačkoli myšlenka bývá autorsky mnohdy daleko více strohá), je pro mě velice zábavné.
J.A.R. - Mein kampfunk (1997)
Třetím albem Jaři už definitivně dali na vědomí, že hodlali vyrazit cestou živého natáčení. Celým albem provází rytmické trio Zbořil(bicí)-Marťan(basa)-Chyška(kytara), tedy elita tuzemské scény. Roman Holý se staral o klávesy a Splash horns ve složení Kašpar-Jelínek-Růžička jr.-Piovarči-Uhlíř nahráli dechové pasáže. Album je od začátku absolutním hudebním pokladem. Aranžér devadesáti procent hudby Roman Holý ukazuje opravdový cit pro melodii a rytmus a písničky mají neskutečný drive. Nebyly by to Jaři, kdyby nám nepředložili porcičku pořádně peprných textů, ze kterých je znát především pořádná dávka recese, která mi jak se přiznám sedí a k funku jako žánru mi pasuje. Špinavá hudba a ještě špinavější texty, tak by se dalo popsat tohle album. Samostatnou kapitolou je booklet, který jehož design vytvořila Ester Gesilerová svými pseudokomiksovými kresbami s velice originálním rukopisem. K desce to ale prostě sedí. Album otevírá neuvěřitelná pecka "Hnědojed" se skvělým refrénem v němž zpívá Dan Bárta, který se postupně ze stálého hosta stal stálým členem kapely. Výrazný posun od syntetizátorů k živým nástrojům ukázal pravý talent Romana Holého coby skladatele. Skupinu dokáže režírovat skvěle, v čemž mu pomáhá především to, že to jsou všechno výborní muzikanti vesměs působících u vlastních projektů. Asi nejkrutějšími kousky alba jsou "Kriminál", "Maskérka a herečka" nebo "Jehova" jejichž texty musí být pro laika, který nezná humor těchto pánů, dost drsné. Hudebně nejzajímavější a taky nejrychlejší je pro mě "Babička", která pracuje s rytmickým základem podobným v Brownově "Turn me a loose, I'm Dr. Feelgood" a pak singl desky a největší její tahák "Maksimig". Z rodinných důvodů vítám i stadiónovou "Balón je kulat" :-). Pro mě tohle album, mimochodem s velice zajímavým designem samotné placky (praktické varování: nevkládejte cd do autorádia), znamená začátek jedné éry.
J.A.R. - Homo fonkianz (1999)
Po rozpadu formace Sexy Dancers, kteří nenašli společnou notu zejména co se týče shody v případě koncertování, se Roman Holý vrhnul na čtvrté album své domácké skupiny a potvrdil tak svou tendenci co rok to jedno album, která trvá až dodnes. Album se stalo absolutní klasikou a to zejména kvůli hitu "Bulháři", který se uchytil i v rádiích. Bohužel bylo zakázáno vysílání jeho klipu v televizi údajně kvůli diskriminaci bulharské menšiny. Otovi Klempířovi ve svých textech zůstala pořádná dávka recese, ačkoli už jí nevyjadřoval tak moc okázale jako na minulém albu. Druhý singl "Už mizí pryč jee…Hanka" se stal klubovou hymnou, kterou firmy používaly i ve svých televizních reklamách. Větší prostor než jen na odzpívání refrénů dostal na albu Dan Bárta, který se definitivně stal stálým členem formace. Rapeři podávají ve svých pasážích solidní výkon, citelný je i větší vliv Filipa Jelínka coby aranžéra dechů, který na albu poprvé zaaranžoval i jednu píseň. Tohle album je asi tím nejfunkovějším v historii kapely, jako celek k sobě nádherně pasuje. Rytmická kytara je řízná jako obvykle a souhra sekce Balzar-Zbořil-Holý je obdivuhodná zejména při neuvěřitelných rytmických nakládačkách jako "O lidech řekla Míša" nebo "Dizzydent". Dalšími hitovkami jsou pak zejména "Pap muziek", kterou skupina dlouho otevírala svůj koncertní program nebo "B-bus" druhý díl jejich mercedes benzu. Závěr alba předznamenává tak trochu éru Illustratosphery, v písni "Ty ho vidíš Otavo má" Dan Bárta poprvé předvedl to, no co pěvecky bezpochyby má. Konec alba pak doplňují totálně ulítlé kousky "Ťo ti ťo" nebo Viktoříkovy hrátky s tatrankou, to už mi ale nemůže zkazit dojem z pro mě jedny z nejlepších desek devadesátých let vůbec.
J.A.R. - Nervák (2002)
Po dvou deskách Monkey Business jsem se tak trochu obával, jestli se Roman vrátí ke své rodné kapele J.A.R. Neustálá koncertní činnost a přátelství mezi členy kapely naštěstí nedovolily žádný rozpad. Většina hudebníků si začátkem milénia vytvořila skvělou pozici ve svém žánru. František Kop a Robert Balzar mají své jazzové skupiny, posledně jmenovaný navíc ještě s Mirkem Chyškou, Danem Bártou a Filipem Jelínkem působí v nově vzniklé formaci Illustratosphere. Při nahrávání se tedy sešlo deset výtečných individualit a bylo jasné, že každá z nic bude muset slevit. Hlavním lepidlem skupiny se stal kdo jiný než autor většiny hudby Roman Holý. Je zábavné pozorovat všechny vlivy, které na téhle desce jsou slyšet. Daleko více prostoru dostal zpěvák Dan Bárta, jehož vliv je patrný zejména v textech, které jsou daleko více umírněnější a míň trhlejší než na předešlých deskách. Vliv čtveřice muzikantů z Illustratospery je nejvíc znát v posledních dvou písních "Dál a hloub" a krásném "Idrísí", která mě pokaždé dostane do lahodného stavu meditace. Sám Filip Jelínek krom toho, že naaranžoval všechny žesťové sbory, složil čistící písničku "Mato passé". První singl alba "Metamegamastítko" s originálním klipem ještě není největším hitem alba, tím jsou především dva rockověji laděné nářezy "Superhero" s ojedinělým chorusem v podání Romana Holého, "Hi-tech Vitamín" a pak funková pecka "Nuly" se skvělým Klempovým rapem. Vůbec výkon pánů Vikotříka s Klempířem je výborný, jejich hlasy tak nějak dozrály a jejich rap sedí do písniček náramně. Nejvíc je to asi poznat v písni "Nerváček", ve kterém se oba předhánějí v rychlosti přednesu a to nemluvím o skvěle vysamplovaném závoďáčku, na který kouká celá třída. Tohle album vznikalo za procesu a už jenom název dává znát, že se na něm muzikanti velmi nadřeli. Do světa nicméně vyhodili nejvyzrálejší desku, kterou kdy natočili. Sebereflexe s nadsázkou zmíněná již v první písničce "Parisian", je protkána celým albem a nejvýrazněji pak netypicky shrnujícím songem "Náš klan", ve kterém si zazpívali a zahráli snad všichni, kteří měli kdy s Romanem Holým a jeho partou co do činění. Už jen kvůli téhle desce doufám, že mi sluch a zrak nezačnou mizet…to mi nikdo neřek.
J.A.R. - Armáda špásu (2006)
Pamatuji si to jako dnes. Kráčel jsem po ulici a ve sluchátkách mi hrálo radio Express, ve kterém běžela premiéra písničky "Superpéro", kterou si sám uvedl Roman Holý. Takovej odvaz jakej mi tenkrát šuměl v uších jsem dlouho neslyšel. Slogan "neváhej a zabodávej svý superpéro" se stal mottem léta 2006:-). Jaři se po čtyřech letech dali dohromady a opět nezklamali. Opět natočili desku roku s nejlepšími texty, muzikou prostě se vším. Na první poslech jsem musel uznat, že Jaři hodně přitvrdili, Mirek Chyška do toho řeže jako snad naposledy na Mydli-to desce. Ota Klempíř s Danem Bártou opatřili skladby skvělými a zpěvnými texty plnými humoru, recese ostatně tak, jak jsme na ně zvyklí. Na první poslech mě jednoznačně dostala hitovka "Superpéro" s vtipným textem a super heavy dechovými pasážemi, při nichž se Splash horns opravdu vyznamenali. Co jsem velmi přivítal je opět účast Michalea V. na některých textech, jeho oplizlej humor na minulé desce trochu chyběl a skladbičky jako "Paměť" nebo "Zajíc" tak nějak dokreslují, že pánové si i ve svém věku dokáží ze sebe udělat pěknou srandu. Rocková část desky je reprezentována kousky jako "Jak ti je", "Dělnická" nebo "Nevidomý národ", které bych zařadil do zlaté klenotnice českého funkrocku. Jemnější kousky jako "Doufám" taneční pecka "Made in love" nebo úvodní speedrive "Začni za tmy" zase dávají vyniknout dechové sekci, která svým najazzlým projevem skladby obohacuje o několik rovin. Kytárka Mirka Chyšky je tak trochu zasněná, ale na kouscích jako "Potomek Prahy" nebo "Léky" rozjede krutej funk. Opět deska, která má všechno co má mít, spousta vychtávek, hlášek z filmů nebo sólíček jako např. výborná práce Badyho Zbořila v "Divokých tempech", Robert Balzar se také nenechává zahanbit a vyrovnání s minulostí si Klempa po svém řeší ve skladbě "Tvrďák socialistickej" nebo písni o osudovém setkání v ulici "Dělnická". Doufám, že Romanu Holému vydrží trpělivost a práce s tak odlišnými individualitami jakými bezpochyby všichni Jaři jsou a že tohle nebude jejich poslední deska. Byla by to věčná škoda, protože tahle kapela se neustále vyvíjí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 duky duky | 27. dubna 2008 v 10:47 | Reagovat

trochu nesouhlasím, Mein Kampfunk je krapet kvalitnější než Homo Fonkianz :-)

2 =o) =o) | Web | 19. června 2008 v 13:33 | Reagovat

Já mam nejradši Nervák,ale stejně jsou úpl ně moc moc dobrý ;-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama