J.A.R. 17.11.2006

5. května 2007 v 3:15 |  Koncerty
O sedmnácté výročí sametové revoluce, jsem již potřetí zavítal na skupinu J.A.R. do Lucerny. Tentokrát jsem se obzvlášť těšil, jelikož skupina vydala v létě nové album "Armáda špásu", ze kterého jsem měl některé písně slyšet vůbec poprvé. Vzal jsem tedy s sebou kousek rodiny a spoustu kamarádů a vyrazili do nejkrásnějšího koncertního sálu v republice. Tahle parta čtyřicátníků a otců od rodin, kde nejmladšímu Danu Bártovi je něco přes třicet, každý podzim najde pro sebe pár společných dnů (díky jim!)) a uspořádá turné po nejlepších českých klubech, aby ukázali kdo je u nás nejvíc funky. Ačkoli většina muzikantů hraje ve svých vlastních seskupeních (ať už jazzových či rockových) musím jim jen poděkovat, že i po 17 letech od svého vzniku a 10 letech koncertování to dokážou takhle rozjet. Jaři na sebe nenechali čekat a tentokrát velmi překvapili, výborným nápadem, a to umístit před plentu obrovské tři obrazovky, na nichž celý koncert běžely záběry, které zrovna popisovaly písničku, kterou hráli (viz. Dělnická 69). Ve třičtvrtě na devět zhasla světla a na podium vstoupil Bady Zbořil a začal na bubny intro k písni "Jak ti je", kterou kapela podobně jako na festivalu ve Švihově, kde jsem je naposledy viděl otevřela svoje představení. Během té doby za halasného potlesku a pískotu na podium vstoupili všichni muzikanti, chopili se svých nástrojů a začala pekelná show. Hned co Ota Klempíř začal recitovat první své verše, bylo mi bohužel jasné to, co jsem očekával, že zpěvákům nebudu díky hrozné akustice sálu rozumět ani slovo, což u raperů bylo ještě horší než u Dana Bárty, který má hlas jako zvon. Asi nejdrsnější písnička z Armády špásu tedy spustila program, na který jsem se těšil celý rok. Jediný, kdo na sebe dal více čekat, byl Michael Ví, který tentokrát nepřišel v čupr fotrovskym tílku, ale v elegantním obleku plný šarmu a elegance. Dan Bárta, ten zase tentokrát přišel s turbanem na hlavě a natáčkami a většina kapely na sobě nebo v kapsách měla slušivé zelené šály. J.A.R. neváhali a sypali jednu pecku za druhou, následovalo "Pap muziek", "Mydli to" nebo " Brutek Modelář", kde si celý sál s chutí zazpíval...já jsem superhero.. a bylo vidět, že muzianti toho v odposleších v tu chvíli moc neslyšeli. Následovalo "Metamegamastítko" v kterém, kapela svou přednost dámám, demonstrovala klipem promítaným na plátnu před plentou. V prostředním pásmu, které kapela minulé roky většinou prokládala staršími písněmi jsme se konečně dočkali nových písní. Jako první začalo super funky "Začni za tmy" i s výraznou Holého klávesovou linkou a super dechy, následovala "Dělnická", kterou bohužel nenásledovala "Made in love", ale skupina nám to vynahradila "Potomkem Prahy" a hitem letošního léta (anti)erotickou funkovkou "Superpéro", ve které na nás skupina vybalila ejakulační pyrotechnickou show. V písničce "Dr. Feelgood" se představili všichni dechaři, z nichž obzvláště František Kop a jeho tenorsaxofon byl ve formě a Dan Bárta svým tancem ho vyprovokoval k velkému výkonu. Po sólu Radka Kašpara na altsaxofon se ke slovu dostal velitel dechové sekce Filip Jelínek, který na trombon střihl krásné sólo. Dechaři byli tento večer ve velké formě, lítali mezi hudebníky, popichovali je a Filipa Jelínka jsem dokonce viděl i skákat..prostě show jak má být. Michael Ví uprostřed písně začal recitovat jeho "Babičku", kombinaci, kterou Jaři rádi míchají. O tom, kdo je nejlepším zpěvákem u nás Dan Bárta nedal zapochybovat, jeho jazzové hrátky s hlasem ho přiměly sebou seknout na zem vyčerpáním. Program měl neuvěřitelné obrátky, mým tričkem by se dala vytírat podlaha, ale lidi v Lucerně na tom byli podobně, všichni vytleskávali rytmus, který udávalo skvělé trio (Balzar, Zbořil, Chyška) a mávali rukama jak zrovna Roman Holý (který tentokrát měl klávesy uspořádané nad sebou, takže nebyl moc vidět) ukázal. Jediné volnější písničky "Doufám" a "Jsem pohodlný" s krásnými vychytávkami Mirka Chyšky na kytaru zpestřily program, ale skupina věděla, že jim sál díky hrozné akustice sálu složitější texty moc nerozumí a tak znovu nasazovala svoje největší pecky jako "Nuly" nebo "Benzínbus", při němž skákala snad i bába šatnářka. Písní "Holého band" neoficiální J.A.R.ovskou koncertní hymnou, do které skupina smíchala i čupr refrén...jakýpak vokolky jdeme balit holky...bohužel ukončila svojí základní část koncertu. Celá Lucerna ale velmi hučela, pískala, dokonce i dupala a tak Holého banda neváhala střihnout svoje největší pecky "Maksimig" a "Už mizí pryč je..Hanka". Po druhém vytleskání podle očekávání jsme slyšleli ještě "Bulháry", zamávali jsme si kam zrovna pasát zavanul a byl bohužel konec, další nářez se nekonal. Byl to neuvěřitelnej večer, škoda jen že se nedostalo na některé nové písně (obzvláště "Léky" nebo "Nevidomý národ" jsou pecky) a mrzelo mě, že jsem neslyšel nic z Klempových obvykle vtipných průpovídek mezi písněmi, většinu textů jsem si ale stejně broukal, protože jsem je znal z desek. Myslím, že ten kdo přišel na tuhle skupinu poprvé s tím, že zná jen jednu píseň, koncert mu asi nic neřekl. Určitě ho ale musela strhnout atmosféra sálu nabitého energií se skvělou kapelou s neuvěřitelnou rytmikou, nejlepší funky dechovou sekcí v Evropě a showmany za mikrofony. Jenom si neumím představit jak by asi tahle show vypadala někde v sále s lepší akustikou...asi by spadla střecha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama