Karel Plíhal 12.11.2006

5. května 2007 v 3:16 |  Koncerty
V neděli 12.11. zavítal do středočeského divadla na Kladno opět po pěti letech Karel Plíhal. Tehdy se psal rok 2001 a já jako dvacetiletý zelenáč jsem se díval na seriál bigbít, kde byla zrovna kapitola o folkových muzikantech a kde zrovna běžel živý záznam humorné písničky o myši a o vrátné na kolejích, kterou hrál Plíhal ledabyle s překříženýma nohama. Musel jsem si od něj pořídit svou první desku (Kluziště) na němž byla i ta píseň z toho pořadu a poté jsem čirou náhodou narazil na koncert v našem divadle těsně před Vánoci. Byl to zážitek. Tentokrát po pěti letech jsem šel ale už najisto znaje skoro všechna jeho alba a moc jsem se těšil. Trochu mě zarazilo, že o koncertě jsem se nedozvěděl od přátel ani z plakátů, ale čistě náhodně z programu divadla, na který jsem narazil. Je to škoda, nahoře za mnou na balkóně byly asi tři řady úplně volné a mrzí mě to zejména proto, že znám asi minimálně dvacet přátel, kteří by na něj určitě vyrazili. Tohle bych tedy tomu, kdo měl na starosti propagaci vytkl.

Od té doby co jsem na Karlu Plíhalovi byl poprvé tak jsem si oblíbil jeho písničky a začal jsem obdivovat mistrovo umění hry na kytaru, která mě nezklamala ani tento večer. S sebou si přivezl tři kytary, které střídal se železnou pravidelností jak sám řekl, aby se žádné nestýskalo. To že se ten večer hodně nasměji mi bylo hned jasné a ani tentokrát mě Karel Plíhal nezklamal. Nesmí to brát jako urážku, ale on je skutečně jedním z mála lidí, na které stačí jenom když se kouknu a musím se smát. Napomohl tomu zejména film Rok Ďábla, kde hraje velmi komickou roli, pak také záznam koncertu z Olomouce, kde poprvé byly zaznamenány jeho minibásničky a hlavně koncerty, kde jimi dokáže prokládat své písně. Ani tentokrát nezklamal a snad každou přestávku mezi písněmi, kdy ladil kytary dokázal celý sál rozesmát, ať už svými příběhy ze "života" nebo zmiňovanými básničkami. Mezi vlastnosti, které se mi na Karlu Plíhalovi líbily, bylo to, že si ze sebe dokázal udělat srandu a hned zezačátku si celé divadlo získal pro sebe, když se "pochlubil", že umí je tři rychlé písně, ačkoli během večera je sypal jednu za druhou. A pokora mu vydržela celý koncert ať už narážkami na jeho "študácká léta" či období kdy podlehl alkoholu. Znenadání také začal recitovat humorné básničky pro děti o tuleňovi, prý že v divadle uslyšel dítě, nicméně kdoví jakou měl zrovna ten den zdání o publiku:-) Krásné blues "Švadlenka", které na desce zazpívala Zuzana Navarová si střihnul zcela bez skrupulí a následovala jedna hezčí píseň než druhá. Sic jsem se nedočkal tentokrát "Černé káry" z poslední desky, Plíhalova Mt. Everestu "Nebe počká", ale dočkal jsem se skvostné Kainarovy balady "Miss Otis lituje", při které mě naskakovala husí kůže nebo odlehčené "Starý muž", kde neopomněl podotknout, že od druhé sloky do skladby vstupuje paní Myš:-). Ze starších písniček jsem uslyšel autobiografickou "Sedí topič u piana", "Baladu o niti a jehle" nebo krásně jemnou a pomalou "Levitační". Celý večer utíkal hrozně rychle a tak jsem litoval, že koncert nebude trvat skutečně 4,5 hodiny, jak mistr na začátku pořadu jen tak ze srandy prohodil. I přes mírné pokašlávání, byl jeho hlas krásně čistý, a to bylo znát především v písních kde zvolnil jako např. "Padaly hvězdy", "Beduíni" "Klárka" či kytarou oproti desce zahraná "Ráda se miluje", kde jsem si s chutí potichu zazpíval tak jako celý sál. Ke konci koncertu publikum odzbrojil písní "Na koleji...", kde použil melodii z jiné své písně a oderecitoval na ní text o dobývání nejen dívčích oddělení na kolejích...Po obvyklých narážkách na sebe sama, o tom, že úroveň koncertu značně poklesla (ačkoli celé divadlo bylo opačného názoru) začal s bezvadnou bluesovou "Nebe počká" i s krásným jazzovým sólem uprostřed a ať jsem poslouchal jak jsem poslouchal nechápal jsem, jak dokáže u téhle písně hrát na kytaru jak basovou tak rytmickou linku a ještě to proložit sóly. Snad jedině, že má v každém prstu jeden malý mozek:-) Hned potom co Karla Plíhala publikum vytleskalo vzpomněl si, že má v rukávu i milostnou píseň o Vánocích a zahrál i krásnou píseň o olomouckém Svatém kopečku. V tu chvíli z něj byla cítit velká a roztomilá nostalgie, kterou později podpořila píseň "Diga diga dou". Po druhém vytleskání zahrál znovu dvě písničky, jen škoda, že jich nebylo více. Teprve rozsvícením lustru jsem pochopil, že je konec.

Během koncertu ohlásil, že s koncertováním si dá minimálně rok pauzu a uvedl, že před Vánoci vydá i knižní sbírku svých minibásniček. Jen tak potichu zmínil, že se bude věnovat i své nové desce, mám se tedy příští rok na co těšit! Šňůra koncertů, kterou má do konce roku je tedy na dlouhou dobu poslední a nejspíše se rozloučí i s repertoárem, který reprezentovala jeho koncertní deska a DVD. Nechat si ujít jeho vystoupení by byl hřích a já už se těším až ho v budoucnu znovu na živo uvidím třeba i s novými písněmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johanka Johanka | 9. května 2007 v 18:47 | Reagovat

Taky mám ráda Karla Plíhala. Teď z hruzou zjišťuju, že jsem na jeho konceru dlouho nebyla a že asi ani dlouho nepujdu, když si dal pauzu. Každopádně jeho knihu s básničkama jsem  na trhu zaregistrovala pod názvem Jako Cool v plotě.

2 Stepan Stepan | Web | 7. března 2008 v 9:31 | Reagovat

Karel Plihal je mym vzorem. Byl jsem kdysi davno pritomny u toho kdyz hral, ale v te dobe me to jeste nezajimalo a jsem za to na sebe pekne nastvany. Uz se tesim na nove naplanovane koncerty planuju minimalne na polovine byt;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama