Monkey Business 31.5.2006

5. května 2007 v 3:27 |  Koncerty
Na šesté narozeniny skupiny Monkey Business jsem se těšil jako malej kluk, už jenom zejména proto, že jsem na nich byl naposledy v Lucerně před dvěma lety, která je limitovaná svou zvukovou akustikou. Sehnal jsem lístky a partu skvělých kamarádů a vyrazili jsme na Vyšehrad k hospůdce Na Hradbách. Hned zezačátku tedy musím pokárat organizaci, protože takovéhle nekřesťanské fronty na pivo jsem v životě neviděl. Po půlhodinovém čekání na klobásu jsem se jí nakonec nedočkal, jelikož první tóny "Chick flick" mě okamžitě přihnaly k podiu. Kapela Gulo Čar, která dělala předkapelu možná doplatila na to, že se muselo začít brzo asi kvůli tomu, že úřady více nedovolily. Nicméně z těch něco málo tónů jsem zachytil, že oproti koncertu Jamese Browna, kde jsem je naposledy viděl, ubrali na rómske muzice a přidali na funku a to jim jen svědčilo. Může za to ale určitě i skvělý zvuk, který na Vyšehradu byl. Stoupnul jsem si tedy na ideální místo doprostřed zhruba do desáté řady, více jsem si nemohl přát. MB's nastoupili v senzačních bíločervených krojích s nápisem MB (co bych dal za jeden takový) moc jim to slušelo, jediné co je na této kapele nečeské je opravdu jen jazyk, kterým zpívají, jinak jsou to čecháčkové jako poleno. Zezačátku začali svižně, bylo znát, že publikum chtěli rozhýbat, bylo přeci jenom trochu chladněji, ale zahřát publikum se povedlo velmi rychle. Po úvodní písničce následovala pecka "Branded" a "We feel better then Jan Hus", kde jsem se musel třískat smíchy když Tonya dávala lekce dějepisu. Ke zvuku musím říci, že si ho kapela pohlídala, možná jen zezačátku byla trochu zastřená kytara na úkor basy, ale jinak jsem byl navýsost spokojen. Perkusista Musan Zangi, po celý koncert nejenže dával písním skvělé aranže, ale ještě pobíhal po podiu s tamburínou a laškoval jak s Krejčovsem tak s Brouskem, který zase s Romanem Holým rozpoutali neuvěřitelnou show, tihle dva mají snad spojené levé mozkové polokoule. Celou dobu na sebe ukazovali, tleskali si, smáli se a předháněli se, bylo vidět, že si koncert opravdu užívají a to museli být po cestě ze Zlína určitě unavení. MB's do toho dali ale všechno. V "Artistic Suicide" použili jeden z mnoha vtípků, když na podium v intervalu asi pěti vteřin napochodovali Lukáš Bauer, Milan Baroš, Lucka Bílá tak Helenka Zeťová, ale kdo ví co to vlastně bylo za lidi. Písní "Boner" pro mě ukázali, že je to stále pro mě jejich nejlepší koncertní píseň. Ten, kdo vymyslel basovej riff v téhle písni je u mě genius. Uprostřed písničky Matěj ukázal, jakej je to pan zpěvák a Roman s kapelou střídavě zastavovali a rozjížděli neuvěřitelně krutej FUNK. A vůbec MB's měli ten večer skvělou náladu, sršeli vtípky a publikum dokázali nejednou rozesmát, ať už se jednalo o Matějovu operu nebo stepování, soutěž o pornokazety, kde Ondřej Brousek asi podcenil znalosti publika v béčkových 80's filmech. Roman nám zahrál "ústy" na saxofon skoro jako David Sanborn v intru písničky "Slapstick", uprostřed které rozjela kapela neuvěřitelnej G-R-O-O-V-E. Matěj se ale nestyděl udělat si srandu i sám ze sebe, když se snažil o improvizaci jak mu záškodnicky napovídával Roamn Holý. Uprostřed koncertu, kdy už se konečně začalo stmívat a světla začala být trochu "k něčemu", mě Mankáči překvapili dvěma ploužáky z druhé desky, nejdříve Tonya si sama uvedla svou roztomilou češtinou "lovesong" "John Holmes was my platonic lover" a pak neskutečná "All the bitches", při které skupina předvedla několik neuvěřitelných parádiček a sól a mimojiné také pozvali na podium hosta Zdeňka Bínu z -123 min. To co on předvedl bylo úchvatné, moje ucho se pohybovalo někde v oblasti mezi nebem a rájem. Jeho vzájemná souhra s Oldou Krejčovsem pak byla kytarovým vrcholem večera. Vzápětí se začali všichni muzikanti pusinkovat za předvedené výkony. Nejdříve Bína Krejčovse, pak Holý Bínu a pak i Musan Oldu. Nu mají se rádi kluci a to je dobře. V následném bloku MB's trochu přitvrdili, nejdříve hitem "Intercooler", při kterém si snad celý Vyšehrad poskakoval a bezrefrénovou vypalovačku "Weekend warrior", kde trio Houdek, Mrázek, Krejčoves ukázalo, že umí notně přitvrdit. Bohužel jak se blížila desátá začalo pršet a někteří návštěvníci zapomněli, že na venkovní festivaly se chodí zásadně s kapucí nebo čepicí a vytáhli deštníky k nelibosti ostatních. Poslední písně si tedy většina vychtunala alespoň skrz ucho. O tom, že se bude přidávat se nepochybovalo, tradičně s asi dvacetiminutovou verzí "Party shit" a osvědčenou vsuvkou na Plastiky. Když Roman Holý začal recitovat, mrazilo mě v zádech. Tou pravou lahůdkou byl nakonec závěrečný blok, kdy si kapela pozvala na jeviště předskokany z Gulo Čar a spustili klasiku "Thank you fallentinbemyself again" od Sly Stona a jeho rodinky. A když navíc potom začala Tonya s Matějem zpívat "Play that funky music white boy" utápěl jsem se ve funkovém nebi. Další přídavky se bohužel nekonaly ač publikum chtělo, ale čtvrt na jedenáct bylo asi pro organizátory maximum. Šesté narozeniny předvedly skupinu Monkey Business v jejich vrcholné formě, skvělé aranže, vokály, sehranost kapely a navíc spousta velice podařených meziher, kvalitní zvuk a hezké prostředí to všechno na mě udělalo veliký dojem. O málokteré skupině mohu s čistým svědomím říci, že po čtyřech vydaných deskách a šesti letech existence je na vrcholu své kariéry...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama