Gang Starr - alba

19. srpna 2007 v 21:20 |  Gang Starr
Daily Operation (1992)

Vrcholem East coast rapu, jedno z nejzásadnějších alb začátku devadesátých let a jedna ze základních hip-hopových učebnic, tím bezpochyby je třetí album dua Gang Starr. Partičce Wu tang Clan rozhodně nelze upřít inovativní přístup, gangsta rapu zase nelze upřít přiblížení rapu masám, jenže pravých hip-hopových pionýrů bylo a zůstalo opravdu málo. Navíc těch, kteří uměli svůj hlas a gramofon používat jako regulérní hudební nástroj, ty bych mohl spočítat na prstech svých rukou. To jestli je Dj Premier největší producent historie hip.hopu, o tom by se dalo polemizovat, nicméně každý hudební žánr má své legendy. V roce 1992, kdy vznikla tato deska nebyl hip-hop mainstreamovým žánrem. O to vzácnější perlou se stává postupem času, kdy opravdový hip-hop okolo nás proletí jenom občas. Guru a jeho hluboký hlas byl na začátku devadesátých let mezi MC's zjevem zejména kvůli jeho hluboké barvě hlasu a monotónnímu projevu, který byl v kontrastu s tím, o co se snažilo mnoho MC's a tím je funky flow a sekané refrény. Guru si po minulém albu viditelně nedělal vůbec hlavu z ničeho. Dál předváděl svojí Brooklyn show. V jeho rýmech je cítit, že pomalu získával sebevědomí, jeho rýmy a nepřeberná zásoba témat mě i díky mé nikdy dokonalé angličtině budou vždycky bavit. Tohle album bylo také asi posledním, kde Guru zvládl všechno sám. Jen ve dvou písních dal přednost jiným, ale to spíše jenom ve formě speciálních partů obdařených i jiným beatem konkrétně pro Lil' Dapa a budoucí star Jeru the Damaja. O hudební stránku se postarala druhá půlka Gang Starr úplně sama. Dj Premier předvádí něco, čemu se říká producentská exploze. Způsob skladby samplů a naprogramování bicích je know-how, které v hip-hopu již nikdo neměl. Premier totiž pochází ze staré školy producentů, ve které dobrá znalost jazzu a funky z padesátých až sedmdesátých let byla samozřejmostí. Příkladem viz. písnička "Illest brother" v níž několik nasamplovaných rovin na sebe navazuje s neuvěřitelnou lehkostí, přičemž Guru rapuje jenom v té jedné. Jeho úžasný scratching musím též zmínit. Většina písní nemá odvyprávěné refrény, zpívané už vůbec. Pokud Premier někoho nevysamploval, tak do nich prostě jen skrečoval a písně jako "Ex girl to next girl", "Take it personal" nebo "2 deep" jsou absolutní učebnicí skrečování. Jeho cit pro každý zásek je obdivuhodný, gramce v jeho podání mi znějí stejně libozvučně jako bych poslouchal ten nejlibovější vokál Niny Simone v jejích klasických standardech. Prostě extratřída. Tímto albem Gang Starr potvrdili svůj status hvězd na undergroundovém poli a nahráli album, které (stejně jako všechny jejich ostatní) bude považováno za klasiku žánru.

Hard to earn (1994)

Po dvou klasických albech se duo Guru & Dj Premiér natočilo další trhák. Ve své době nejprogresivnější produkce, klasický sampling a umění scratchingu, které mi od Preema vždy velmi vyhovovalo. Na dvojici je cítit možná trochu ztráta motivace psát vážnější texty jelikož za ty dva roku stačila hiphopová scéna o dost zhrubnout. Na scénu se dral gangsta rap, kde o veselých stránkách života raperů nebylo nic moc co k poslechu. Guru má ovšem veliký dar, že jeho sdělení jsou velice přesvědčivá a nekompromisní. Gang Starr jsou ovšem nejlepší, když tvoří společně a na tomto albu to opět potvrzují. Největšími trháky jsou pro mne "Mass appeal", "Brainstorm", "Tonz 'o' Gunz" nebo "Now you're mine", ale nedá se říci, že by na albu bylo nějaké slabší místo. Guru se pouští do více konfrontačního stylu zejm. ve skladbách "Mostly the voice" nebo temnější úvodní "ALONGWAYTOGO", ale celým albem je cítit ta touha se odlišit od ostatní scény, komerční úspěchy hiphopových interpretů byly sice v plenkách, většině scény se nicméně úlety mezi MTV smetánku nelíbily. Hostovačky nejsou tím nejlepším co může tohle cd nabídnout a ani skity nejsou nijak extra. V halekačce "F.A.L.A." ovšem nezklamou dva jejich nejbližší fellaz Big Shug a Freddie Foxxx. Tohle album si s radostí poslechnu i po letech, jelikož klasičtější produkce a bpm v rytmu srdečního tepu mi vyhovuje více než elektronická clap/crunková scéna na začátku tohoto století. Guru a jeho srozumitelný rap, rýmování a cit pro silný refrén mě na albech s vynikajícím djem Premierem za gramcema nikdy nezklamal a tohle cd není výjimkou.

Moment of truth (1998)

Čtvrté album hiphopového dua Gang Starr vyšlo světlo světa v roce 1998 a opět to byla senzace. Čtyři roky si nechali záležet, ale výsledek stál za to. Guru svým projektem Jazzamatazz a Dj Premier svými mixtapy trochu zbrzdili další nahrávání, ale tohle album potvrdilo, že nejlépe jim to jde jen a jen pospolu. Trochu senzací byl první singl z alba "Royalty", ke kterému si přizvali v té době velice populární odpadlíky ze skupiny Jodeci duo K.Ci & Jojo, kteří jim zazpívali refrén. Skladba se ihned dostala do širšího éteru, což dvojici nemohlo odpustit pár konzervativců z undergroundové smetánky včetně Jeru de Damaji. Možná i pro to, album není na webových serverech (viz. allmusic.com) tak vysoce hodnocené v jejich doskografii, nicméně já si to nemyslím. Již v té době se rozdíl mezi kvalitním komerčním a undergroundovým rapem začal smazávat a hlavním měřítkem byl vždy obsah, nikoli forma, a to že Guru ve své lyrice přitvrdil není vůbec na závadu, on si to může dovolit. To že staří známí přicházejí na scénu je jasné již od prvních tónů "You know my steez". Jasným trhákem je skvělá "Work", Premier potvrzuje, že ze svých starých kvalit neubral, naopak přidal. Zabijácké basové linky, do toho piano samply, skvělej scratch, všechno jak má být. Hosty si na své album duo vybralo střídmě, ale za to s velkým citem. Nepřekvapí, že v pro mě asi nejlepší skladbě alba "Militia" absolutně plení všechny ostatní členové Gang Starr Foundations pánové Big Shug a Freddie Foxxx. Tihle dva odvádějí pořádný kus práce, je jen velká škoda, že v devadesátých letech spolu nenatočili nějaké to LP. Scarface v potemnělé "Betrayal" je také trefou do černého. Na albu se mihnou též ječící M.O.P., G-Dep nebo Hannibal ve slušné "Itz a set up". Kdo je největší hvězda alba je nicméně jasné již od prvních rýmů. Guru je opravdu ve formě a hiphopový undergound mu leží u nohou. Jeho nezaměnitelná barva hlasu a hlavně výborné rýmování, slovní zásoba, vyjadřování to je radost poslouchat. Jeho nástup v "Militia" to je perla sama pro sebe, ve "What I'm here 4" s krásným klavírním samplem podává pro mě jeden z nejlepších rapových výkonů vůbec. Skoro každý rým by se dal označit jako refrén a sdělení předkládá s takovou přesvědčivostí až zamrazí. Jde mu též storytelling ve výborné "Betrayal" a reflexi současného hiphopu bere jako poslání. Zejména v "The rep grows bigga" nebo v trochu drsnější "Next time" dává ruku všem MC's, co kdy za něco stáli. Sám Guru si dovolil produkovat dvě skladby na albu, obě volnější jak "She knowz what she wantz" tak "Make 'em pay" do alba zapadají a trochu zjemňují skvělou Premierovu produkci. Guru umí i ve více meditativních kouscích jako "Above the clouds" nebo titulní "Moment of truth". Než jsem začal poslochat tohle duo musel jsem trochu uzrát, čehož rozhodně nelituji..

Ownerz (2003)

Po pěti letech od posledního počinu bylo skoro zázrakem, že se tohle duo dalo dohromady. To co ale předvedlo v roce 2003 bylo pro mě jedno z největších hihopových počinů vůbec. Premier v mezidobí nenašel tak talentovaného rapera, pro kterého by mu stálo za to složit celé album, a tak se soustředil spíše na mixtapeovou tvorbu, která začala být čím dál populárnější. O to více je potěšitelné, že Gang Starr si zachovali styl, kterým se proslavili ba co víc, ještě ho vylepšili. Dj Premier předvádí jedny ze svých nejlepších produkcí vůbec a ukázal, že staré dobré samplování společně s funky beatem a nejkvalitnějším scratchingem na téhle planetě zdaleka neřekly své poslední slovo. Tohle album dává jasně znát, že Gang Starr jsou legendou, a po letech žánrem sám pro sebe. Možná se už opakuji, ale tak jako na minulých albech, nejlepší oba jsou, když skládají sami bez hostů. Megahit "Skillz" s basou, která láme skály, burcující "Riot akt", při jejímž poslechu mám husí kůži nebo skvěle zaskrečované, jemnější "Zoonin'" a "Ownerz" nemluva o skálopevně sdělné "Deadly habitz". Z hostů v třetím díle Militii navazují Freddie Foxxx a Big Shug na o(d)zbrojující "Who got gunz", u M.O.P. ani u Fat Joe mi ale bohužel nikdy neseděl jejich styl. Ze souboje lépe vyšlo asi největší překvapení desky Snoop Dogg, jenž v relaxační "In this life" se nesnažil s Guruem soutěžit, ale spíše ho poklidně doplnit. Nezklamal ani Jadakiss v hitovce "Rite where you stand" nebo soulový zpěvák "Boy big" v ódě na ženské pohlaví a v neposlední řadě skvěle vysamplovaná kytara Curtise Mayfielda v "Nice girl, wrong place". Tohle album řadím mezi absolutní klasiky tzv. oldschool (nemám rád to označení) žánru, to je bez pochyby. Poslechnu si ho s radostí i po letech a připomíná mi, že poslouchat hiphop ještě občas má smysl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama