Rufus & Chaka Khan - alba

31. srpna 2007 v 20:06 |  Rufus & Chaka Khan
Rufusized (1974)

Začátkem sedmdesátých let byla skupina Rufus na vrcholu svých tvůrčích sil. Obzvláště poté co se ke skupině připojili kytarista Tony Maizen a basák Bobby Watson, kteří skupině dali ještě větší funky říz a drive. Chaka Khan se zařadila mezi nastupující divy ženského soulu a její vokály dostaly daleko více prostoru než na minulé desce. Zároveň je to také poslední deska kapely, ve které je přítomna regulérní dechová sekce. V tehdejším r&b světě bylo Rufusized opravdovým zjevením, zejména proto, že kombinovalo nejnovější trendy, a to obrovsky populární funk a soulovou muziku, ještě před nástupem diska. Za menší nedostatek reedice této desky na cd z roku 1991 bych považoval slabý remastering. V tišších polohách nejsou podklady tak čisté a hlasité, na kvalitnější aparatuře je to znát. Samotné muzice nelze nic vytknout. Rytmická sekce šlape jako hodinky. V úvodní vypalovačce "Once you get strated" nebo předělávce Joplinovské "Half moon" se dokonce v aranžích najde místo pro sólo bicích, což velmi oživuje desku. Hlavní síla ale čpí na melodiích a na neuvěřitelné vokální kvalitě Chaky Khan. Jak v rychlejších tanečních popfunkových písních jako "Somebody's watching you" nebo skvělé "Right is right" tak v těch pomalejších. Opravdovým pokladem je najazzlá "Your smile" a dalším z vrcholů alba je remake Bobbyho Womacka "You're welcome, stop on by" zazpívaný jako duet s kytaristou Tonym Maidenem je jeden z vrcholů soulové muziky sedmdesátých let vůbec. Co se týče textů, je sympatické, že i Chaka sama si psala několik textů a na dvě převzaté uvedené výjimky je tvorba původní. Texty jsou odrazem té doby, od lehkých párty písní přes písničky zamilované a ty o ženské emancipaci. Uptempové "Pack my bags" s krásným klavírem na začátku skladby a "I'm a woman" jsou dalšími z vrcholů alba. Jediná instrumentálka - titulní píseň, je spíše jenom vatou na jinak skvělém albu skoro bez chyb. Pěvecký styl Chaky Khan, je založen na jejím silném a sytém hlasovém projevu a někdy možná může připadat jako trochu ukřičený, co se týče kvality to je pro mě jedna z největších zpěvaček historie. Smysl pro rytmus, nádherné pěvecké polohy v pomalejších skladbách a neuvěřitelný rozsah jaký tu v sedmdesátých letech měla snad jen samotná Queen of soul. Bohužel i toto album čeká na svou definitivní reedici a digitální vyčištění. Snad se ho ještě dočkáme a třeba i s nějakými bonusy, tahle skupina by si to určitě zasloužila.

Rufus featuring Chaka Khan (1975)

Čtvrté řadové album Rufus hned na první pohled zaujme svým obalem, ve kterém se na posluchače špulí své růžové kreslené rty Chaka Khan. Toto album je též prvním, ve kterém Chaka figuruje v názvu alba, její podíl na tvorbě se zvyšoval a nejenže si dokázala sama zaranžovat svoje typické valivé sborové vokály, též sama pár písní napsala. Chaka v lepší formě nikdy nebyla pokud si chcete poslechnout její hlasovou ekvilibristiku v té nejvyšší kvalitě, tohle je to správné album. Deska má bohužel jen deset písní (což tehdy ale bylo obvyklé) z nichž předposlední je instrumentálka a tou poslední remake pecky od Beegees "Jive talkin'", který je v ženském podání zajímavé si poslechnout není nicméně tím nejlepším co album nabízí. Ostatních osm písní je skvělých. Již první píseň krásná "Fools paradise" naznačuje jakým směrem se ubírá hudba na albu, která se naštěstí příliš neliší oproti "Rufusized". Rufus totiž v sedmdesátých letech byli absolutní popsoulovou špičkou a jejich aranže a melodika se dá považovat za vrchol rhythm&blues sedmdesátých let. O aranže se stará především dvorní kytarista a zpěvák Tony Maiden, který sám složil i největší soulový hit skupiny "Sweet thing", krásnou píseň, ve které Chaka se svým hlasem předvádí proč je považována za jednu z nejtalentovanějších zpěvaček historie populární hudby. Jemné vokály na začátku písně, které gradují v druhé půli (refrénu) a to vše provázané backgroundovými sbory jí samou zaranžované a nazpívané. Velice svěže na mne působí dechové aranže v písni "Everybody has an aura", většinu písní navíc provázejí jemné a vypilované smyčcové pasáže. Dalším vrcholem je funk v "Dance wit me" (styl bubeníka ………..se mi velmi líbí), za srdce mne ovšem nejvíce chytla píseň "Circles", která ukazuje proč byli Rufus jednou z největších kapel sedmdesátých let. Chytlavý rytmus, funky kytara, smyčce a Chaka za mikrofonem, to byly jejich jednoznačné trumfy. Chaka tímto albem definitivně od Arethy Franklin převzala štafetu nejúspěšnější divy na soulovém poli, kterou až do nástupu Whitney pevně držela ve svých rukou.

Watcha gonna do for me (1982)

Třetí sólové album Chaky Khan navázalo na linii svého předchůdce. Stejně jako před rokem si ho vzal producentsky celé na starost Arif Mardin, který byl v té době jedním z nejlepších producentů a aranžérů a léta u Muscle shoas dokázal zúročit. Bez diskuze je to, že Chaka svými pěveckým kvalitami byla jinde než většina ostatních zpěvaček. Ke svým písním si navíc dokázala psát i texty a to bylo v té době spíše vzácností. První polovina alba má obrovský hitový potenciál a tak trochu zastiňuje tu druhou, která není již tak výrazná. Chaka a její skupina dokázala bezvadně míchat funk s popem a r&b, tak jak snad v té době dokázal jen Quincy Jones s Michaelem Jacksonem (Quincy mimochodem s Chakou na desce Masterjam z roku 1979 spolupracoval). Úvodní předělávka písně od Beatles "We can work it out" nemá s originálem takřka nic společného, skvělé pěvecké podání a rytmické přechody, tak jak to mám rád. Následují největší pecky alba uvolněná "Watcha gonna do for me" a funky "I know you I live you" s neuvěřitelně štiplavými dechovými aranžemi, které dávají písním svěží aroma. Přechody bicích s dechovými aranžemi jsou opravdovou lahůdkou. Mojí osobní favoritkou je poté píseň "We got each other", kterou Chaka krásně sezpívala s Markem Stevensem. Také v této písni zaranžoval dechy Larry Williams (klávesy, saxofony), který byl společně s basistou Anthony Jacksonem hlavním článkem její studiové kapely. Pro mě jeden z největších hitů osmdesátých let. V písních je sice už místy cítit to, co na osmdesátkách nesnáším a tím je zápach syntetických bicích, avšak hra na živé nástroje, tradiční funky kytara a skvělí muzikanti nenechali toto album spadnout pod průměr. Mezi hudebníky můžeme slyšet v té době ještě začínající kytaristy Davida Williamse, Hirama Bullocka nebo bratry Breckerovy na dechové nástroje stejně jako v té době už legendu Herbieho Hancocka, který si střihnul synťácké klávesové sólo v písni, ve které Chaka vzdává hold jazzovým legendám "Night in Tunisia" (rok na to sama Chaka natočila čistě jazzové LP). Textově se nekoná žádná revoluce, Chaka tradičně zpívá o lásce na všechny způsoby, nicméně občas zabrousí i do jiných témat jako ve "Father he said" nebo ve zmíněné jazzové poctě. Druhá půlka alba již nemá tak obrovsky hitový potenciál, ale uvolněnější "Night moods" nebo diskotéková "Fate" rozhodně neurazí a z průměru je zvedá už jenom díky nepopiratelným hlasovým kvalitám ekvilibristika hlavní protagonistky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tartaro Tartaro | E-mail | Web | 5. srpna 2008 v 12:41 | Reagovat

Hééj...super blog

GL

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama