Betty Davis - alba

21. září 2007 v 20:46 |  Betty Davis
Betty Davis (1973)

Úspěšnou modelku Betty Davis to vždy tíhlo k muzice. K jejímu prvnímu albu jí nakopl paradoxně v Británii rocker Marc Bolan, ale nebyl to jen on, ale spousta jiných a především její známosti ve vrcholné muzice, které měla hlavně díky jejímu bývalému manželu Milesovi Davisovi. A seznam hudebníků byl obdivuhodný. Santanovy kytaristi Neal Schon a Douglas Rodriguez, perkusista Michael Carabello z Mandrillu, basista Larry Graham a bubeník Greg Errico (zároveň producent) ze Sly & Family Stone. Opravdu obdivuhodný seznam muzikantů dokázala poskládat, možná proto ale nevydržel do druhé desky (až na oba klávesisty). Betty a její texty předběhly dobu o několik desetiletí. Písně s erotickým nábojem, na které si netroufl ve své době ani Prince a zároveň s nekompromisním sdělením, který dnes neovládají ani ti nejdrsnější rappers. V příběhu popsaném v bookletu autor spíše zpochybňuje pravdivost image jakou si Betty vytvářela (Miles D. jí prý jednou nazval "gruppie"), když ale písně poslouchám nechce se mi nevěřit, že vše o čem Betty zpívá by snad ani neprožívala. Pokud by seznam jejích milenců byl kratší než-li její koncertní playlist, tak bych se asi divil. Skvělý dík za reedici tohoto alba patří vydavatelství Light in the attic, které k desce přidalo tři bonusy, nikdy nevydané písně, které by na desce rozhodně nebyly do počtu. "You won't see me in the morning" je sice reinakrnací úvodní písně, Betty ale září a rytmické kytary perlí o sto šest. Nechtěl bych být tím mužem, o kterém Betty v této písni zpívá :-) Následující bluesovka by se na původní LP hodila si myslím více než nezvyklý pokus o baladu "In the meantime". Funkrock, který skupina na albu předvádí má opravdu grády. Písně jako "Anti love song" nebo "Your man my man" jsou opravdovými lahůdkami, rytmická sekce i background zpěvačky (mimochodem i Pointer sisters) odvedli skvělou práci. Tímto albem si Betty nakročila k titulu queen of funk.

They say I'm different (1974)

Funky diva v tom pravém slova smyslu jedině Betty Davis. Dáma, která si vzhledem ke svým známostem mohla dovolit najmout skoro kterékoli muzikanty a která odmítala nabídky na natočení alba od takovým muzikantů jako např. Eric Clapton. Začátek sedmdesátých let, tedy doba, kdy žánr jménem funk byl na svém vrcholu znamenal příležitost zejména pro soulové zpěváky a rhythm&bluesové hvězdy šedesátých let. Betty Mabry (za svobodna) již před svým dvouletým románkem s Milesem Davisem prokázala, že muziku má v krvi a svoje ne tolik rozvinuté hlasové dispozice nahrazovala psaním a produkováním. Na rozdíl od první desky, druhou již neprodukoval bývalý bubeník Sly & Family Stone Greg Errico, ale desku si Betty produkovala sama. Na začátku sedmdesátých let to byl zjev velice vzácný, nicméně Betty věděla, co chtěla a šla si za tím přímou cestou. Tomu napovídá i výměna spousty muzikantů oproti prvnímu albu. Místo známých osobností angažovala své nejbližší známé a dokonce příbuzné (na basu hrál její bratranec Larry Johnson). Výsledek je ale kupodivu ještě lepší a pokud první album místy zabíhalo spíše k rocku tak tohle spíše k blues. Na postu bubeníka kraluje skvělý Mike Clark a Larry Graham za basou se s rolí nástupce Larry Grahama vypořádal neuvěřitelně. Jeho basové linky jsou tou pravou šťávou, která dává tomuhle albu nezaměnitelnou chuť. Funk v jeho krystalické podobě. Rytmická sekce, kterou doplňovaly dvě kytary s wah wah efekty, skrečující a kvílející do rytmu, byla jednou z nejlepších v té době. Obzvláště dobře to vyniká na této reedici alba u skvělého vydavatelství Light in the Attic, kterému patří velký dík za skvělý remastering a vyčištění desky (album doplnili čtyřmi remixy čtyř pecek z alba, které se ale od originálů zas tak neliší). K tomu skvělý booklet a papírový obal desky, ve kterém je popsán průběh natáčení, koncertování a podrobně popsán Bettyn hudební vývoj. Škoda jen, že v reedici nevydali i následující album a nesehnali i písně z jejího ztraceného 1976 Crashin' from passion alba. K samotné desce. U Betty, která dříve produkovala nevydané album pro tenkrát začínající skupinu Commodors to rozhodně nebyla první zkušenost s produkcí. Skvěle valící se rytmická sekce a hudební mosty v písních nenechávají moje ucho ani na chvíli klidným. A pokud možná na chvíli rytmus přechází do stereotypu, vždy mě baví poslouchat všerůzné kytarové vychytávky a minisóla, do toho trefné a funky klávesové aranže. Betty si nebere ve svých textech servítky, sexuální pach je z písní cítit na sto honů. Nejen to. V titulní písni, popisuje svoje vzory a na to střihne blues podle vlastního stylu, ve které ukázala, že má docela i smysl pro humor. Místy, kde je možná trochu nadbytku řvaní zjemňuje sexuální explozi pomocí zpěvaček, které si přizvala a které jí zejména v refrénech velice pomáhají. Tohle je hudba, u které si představuji, že by se měly kroutit striptérky u tyče v těch nejlepších nočních klubech. Rytmika na tomto albu triumfuje na plné čáře. Zvukovou kvalitou si troufám tvrdit, že album je ještě dál než na "Stand" nebo "There's riot goin'on". Slepá ulička ve vývoji funky muziky, to je bezpochyby Betty Davis. Daleko daleko po ní až v devadesátých letech se objevily roštěnky typu Missy Elliott nebo Lil' Kim, které zvedly její žezlo. Už to ale nebylo podpořeno křišťtálově čistou rockovou muzikou, ale jen hiphopovými počítačovými beaty. I tak její odkaz, který tu na začátku sedmdesátých let zažehla bude v muzice hořet hodně dlouho.

Nasty gal (1975)

Třetí deska Betty Davis na sebe nenechala dlouho čekat. Během roku 1974 se změnilo spoustu věcí. Betty především opustila label Just sunshine a upsala se lidem z Island records pod vedením Chrise Blackwella, který měl o její tvorbu eminentní zájem. Vydavatelství se rozhodlo do natáčení desky nekecat a Betty byla poskytnuta absolutní umělecká svoboda. Její koncertní vystupování se vyznačovalo velikou dávkou expresivity a erotické výbušnosti, a to samé chtěla přenést i na desku. Začátkem roku 1975 byl vydán první singl "Shut off the light" a deska o deseti písních ji rychle následovala. Na LP Betty předvedla co je to dřevní funk až na kost. Svůj zpěv, řev, rap opřela o stabilizovanou sestavu muzikantů, kteří k ní vhlíželi jako k bohyni. Dva z nich byli jejími bratranci a ostatní jejich kamarády. Takřka domovská kapela předvádí na desce úžasný výkon. Rytmická sekce pracuje bezchybně, kytara je funkrockově řízná a přesná, basa je tím pravým elixírem života písní (viz. "Dedicated to press"), tak jsem doposud slyšel snad jen z nahrávek Red hot chilli peppers. Žádná cizí produkce jak by ze změny vydavatelství mohlo plynout. Betty si všechny písně sama napsala a složila a její kapela jí u toho byla tou správnou pravou rukou. Jedinou kolaborací zvenku byla píseň "You and I", kterou pro Betty složil její bývalý manžel Miles Davis a který její hudbě věřil. To, že tohle album nebylo tolik komerčně úspěšné je pro mě záhadou, protože kvalitou za prvními dvěma nezaostává ani o píď. Bettyna sexualita, kterou dává v písních najevo, obdiv k jejím vzorům ("F.U.N.K."), její stoprocentní nasazení, to je něco, z čeho čerpaly takové persony jako Madonna nebo Prince o desetiletí později. Další regulérní desku již Betty nikdy nevydala. Nebyla totiž ochotna přistupovat na kompromisy, které jí promotéři a vydavatel kladli. Již natočené album, které mělo vyjít následující rok vyšlo v úžasné reedici až tento rok, po třiatřiceti letech pod titulem Is it love or desire. Po jejím neúspěšném disko pokusu z konce sedmdesátých let pod názvem Crashin' for passion se raději stáhla do ústraní a umělecky se již nikdy více neangažovala. Album Nasty gal je typickým příkladem toho, jak umělec dokáže předejít svou dobu a mnoho let dopředu. Veliké díky vydavatelství Light in the attic, které diskografii Betty Davis pojalo s takovým reedičním zaujetím, jaké se vidí opravdu zřídkakdy (obsah bookletu, fotky v něm obsažené a hlavně remastering nahrávky u mě splňuje ta nejvyšší kritéria).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | E-mail | Web | 26. března 2012 v 14:26 | Reagovat

To je alespoň o něčem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama