Marcus Miller band - 31.10.2007

4. listopadu 2007 v 8:43 |  Koncerty
Na jednu zastávku na turné k poslednímu albu se naštěstí Marcus Miller zastavil v Praze. Je to už šest let, kdy jsem poprvé na něj vyrazil a dodnes z jeho koncertu mám velký zážitek, jelikož pro mě to byl první koncert, kdy jsem navštívil muzikanta ze zahraničí. Tentokrát k nám zavítal s pětičlennou kapelou tentokrát bez kytaristy, ale za to s hráčem na harmoniku Gregoirem Maretem, který během koncertu pro mě povýšil hru na harmoniku o něco výš a dokázal, že jazzová improvizace nezná hranic. Z klasické sestavy nechyběla Millerova pravá ruka bubeník Poogie Bell a levá ruka trumpetista Michal "Patches" Stewart (pro něhož Miller před dvěma lety produkoval povedené album "Blow"). Pro mě novými členy byli klávesista Bobby Sparks, saxofonista Keith Anderson a zmíněný harmonikář. Marcus hned od začátku za to trhnul a skvělá akustika v Lucerna music baru mi darovala krásný zážitek. Marcusovy tóny byly čisté, bezchybné, chvíli funky, chvíli jazzy ale vždy senzační. Ačkoli mu už táhne na padesátku a zdál se mi trochu pohublejší, jeho technika je troufám si tvrdit stále nepřekonaná. Jeho spolupráci s bubeníkem Poogiem Bellem, se kterým hráli skoro naslepo, byla radost pozorovat. Jelikož tentokrát absolvuje turné bez kytaristy, větší prostor dostal klávesista v černé čepici Bobby Sparks, který zezačátku jakoby ledabyle doplňoval Marcuse rytmickými party, potom ale v hammondových sólech ukázal své schopnosti. Jakoby nic sázel jedno skvělé sólo za druhým a nebál se experimentovat se zvuky, což bylo vždy velké oživení. Z nového cd "Free" Marcus zazářil hned v úvodní "Blast" nebo skladbě "Jean Pierre", kterou hrával s Milesem Davisem a svůj part si zde vysekl Patches Stewart. Muzika ani na chvíli nenudila, ať už kvůli skvělému zvuku, dechovým aranžím a výborným vystoupením sólistů. Marcus s baskytarou komunikoval se svými spoluhráči a nebál se zahrát na svůj oblíbený basklarinet a v závěrečné skladbě i na klávesy. Vrcholem večera pak byla mezihra s jeho klávesistou, kdy pomocí efektů Marcus vyloudil na base skoro kytarový zvuk, který mu na klávesách předhazoval Bobby Sparks. Jamování dokázala kapela vždy včas utnout a přes mezihru se dostat dál. Překvapením pro mě byla hlavně skladba "Come together" z alba "Tales" a největší funky řežbou byl bezpochyby první přídavek "What is hip" od Tower of power. Především na bubeníkovi už byla vidět únava, nicméně promotérka překvapila Marcuse, když přímo před Marcusem a na pódiu požádal jeden muž svou přítelkyni o ruku, která souhlasila. Myslím, že nemohli mít lepšího kmotra:-). Ačkoli už pomocníci začali vypínat zesilovače, skupina vylezla z útrob i podruhé a střihla klasika "Tutu" s Marcusem v polovině písně na klávesy. Skvělá atmosféra v music baru vyždímala muzikanty na 110% a já si troufám tvrdit, že jsem opět zažil jeden z největších koncertních zážitků svého života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama