Sto zvířat - 13.11.2007

14. listopadu 2007 v 20:57 |  Koncerty
Křest nového alba "Rozptýlení pro pozůstalé" se zvířata rozhodla v Praze provést na třech koncertech po sobě následujících v Akropoli, Rock Café a Roxy. Rozhodl jsem se vzít s sebou partu skokanů, nenechat nic náhodě a vyrazit hned na první koncert, kdy budou mít zvířata určitě nejvíce energie. Jak jsem předpokládal, beznadějně vyprodaná Akropole slibovala jedinečný zážitek, protože akustika tohoto sálíku je dokonalá. Živočichové na sebe nenechali dlouho čekat a zavčasu přiklopýtali před publikum. Stál jsem přímo před zvukařem, takže ideální místo na poslech. Skupina se do toho opřela ostře hned zezačátku a nasadila první pecku ze svého nového alba "Nejkratší cesta", která ihned rozproudila dav. Následovaly písně střídavě buď z křtěného alba nebo starší pecky jako např. "Chicago 1933", Honza Kalina si zapálil doutník při "Romeo a Julietě" a skvělá Jana Jelínková byla úžasná v "Novgorodu" nebo "Jak zmírnit děs". Zhruba po padesáti minutách hraní si pozvali na podium křtitele své desky a pravým jamajským rumem cd pokřtili a udělali si malou slavnostní pauzu. Ihned po přestávce rozjeli ještě větší show. Dechová sekce, ve které si dechaři v pohodě mezi svými party broukali slova písní, dávala muzice neuvěřitelnou šťávu, všichni čtyři byli ve formě a svá sóla zahráli s přehledem a ještě k tomu stačili přidat trochu showmanství. Kytarista Jan Šobr to rozjel bezchybně v "Holiday Inn", Honza s Janou se popichovali a za pomocí různých převleků, klobouků a doplňků dělali správnou show. Zazněly největší pecky z nového alba jako "Metrosexuál" nebo volnější a Janou skvěle zazpíváná "Dáma s kosou". Jak večer plynul dále, zazněly i starší kousky, které se čtyřčlennou dechovou sekcí dostaly ještě trochu šťávy navíc. Sál byl nabitý energií, pivo mizelo závratným tempem, ženy se vlnily do rytmus ska a já si přál, aby to neskončilo. Na závěr mě uzemnila dechová pasáž písničky "Varieté" uuuaaa to byl nářez. Celý sál si zazpíval takřka lidovky "Škola", "Příbuzný"(v podání Jany) nebo "Dáma s čápem". Texty, které jsem znal skoro nazpaměť a hudba s takovou energií, že nepotřebuji trampolínu. Tak jak rychle koncert ubíhal a jak rychle rytmika kapely svištěla okolo, tak rychle nám přidali dva přídavky. "Nikdy nic nebylo" (v podání Honzy) a "Pochyby" byly žalostně málo a tak stejně jako na začátku zazněla ještě "Nejkratší cesta". Na tenhle večer jen tak nezapomenu, pro mne opět jeden z nevětších koncertních zážitků v životě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama