Autopilote 21.2.2008

9. března 2008 v 16:48 |  Koncerty
Studená plzeň, příjemný hudební úterní večer a Lucerna music bar, to jsou záruky úspěchu. Tentokrát jsem se rozhodl vyrazit na neobvyklou partičku muzikantů, kteří se minulý rok dali dohromady za celkem podivných okolností. Pavla Smeykala, hráče na prapodivný hudební nástroj jménem didgerodoo jsem viděl poprvé na loňském koncertu Monkey Business v Sazka Aréně. Dlouhé dřevěné tuby připomínající bambusové výhonky, do kterých do kterých foukal zvuk z nichž některé byly i posouvatelné (jako např. trombón) a dohromady dokázaly vyloudit neuvěřitelnou směsici zvuků, ostatně měl jich tu tenhle večer zásobičku. Bubeníka Pavla Fajta jsem viděl poprvé, ač je znám z několika projektů za zmínku asi nejvíce stojí slet bubeníků. Jeho kolega z kapely Dunaj básník Vladimír Václavek hrál basové figury, v jedné písni vytáhl též kytaru. To proč jsem se o skupině dozvěděl byl rozhovor Romana Holého na musicserveru a jelikož v poslední době jeho střely jsou jistými zásahy, neváhal jsem ani teď. Show v devět hodin otevřeli dva mladí kluci, z nichž jeden hraje na bicí a druhý na housle a říkají si Orchestra a Roman Holý jim též produkoval desku, která by měla vyjít v březnu. Dalo by se říci, že rok 2007 byl jedním z nejzajímavějších v Holého kariéře. Nejdříve popina od MB's a pak práce na albech Terezy Černochové, Autopilote a Orchestra. Holého zaujetí pro underground je známé z koncertů MB's, kde se nebál se skupinou zahrát i Plastiky, tohle měl být nicméně regulérní celovečerní program. Po Orchestra, kteří většinu svých smyčcových partů odehráli na playback přišla definitivní potopa. Pavel Fajt v černém tílku a tmavými brýlemi začal nakopávat rytmus, kterého následoval Ondřej Smeykal na didgeridoo a vytvořili základ rytmiky, která provázela všemi písněmi. Didgeridoo jako by nahrazovalo kytarové a klávesové linky, chvílemi jen doplňovalo valící se fajtovy bicí, chvílemi byly hlavní hnací silou. Na to dorazil za klávesový stolek Roman Holý, který písním dával melodický podtext za pomocí kláves a nejrůznějších elektronických efektů, které muziku zkrášlovaly. Hned v úvodní písni, kterou hráli na konci i jako přídavek mě strhly skoro až Orfovsky chorálové klávesové pasáže, které tvořily předěl mezi několika rytmickými přechody, kterých bylo v každé písni hned několik. Kdo si myslel, že se bude ten večer nudit, tak neměl šanci. Od první písně totiž roli lídra bandy vzala do rukou orientální žena jménem Yumiko, která přišla stylově oblečena a jež svým charakteristickým hlasovým projevem tvořila vokální stránku vystoupení. Její zpěv byl krásně čistý, bez zakolísání a její zpěv kapele dal úplně jiný rozměr. Při dvou písních hráli pouze Fajt se Smejkalem a to pak spustili bordel na plné obrátky a poodkryli své hráčské kořeny. Melodický zpěv Yumiko, její výkřiky a pohyby taneční muziku zjemňovaly směrem úplně novým a troufám si tvrdit ještě nikým nevyzkoušeným. Výlet na Madagaskar lehkým dvouplošníkem se zpáteční cestou přes Himaláje a to všechno v za pohodového popíjení domácího moku, tak by se ve zkratce večer se skupinou Autopilote dal popsat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama