Autopilote - Ido

9. března 2008 v 18:28 |  Recenze cd
Seskupení čtyř muzikantů, z nichž každý je úplně jiný, to je projekt Autopilote, který vznikl původně jako duo, když jeden z našich nejprogresivnějších bubeníků Pavel Fajt dal své síly dohromady s hráčem na dechový nástroj didgeridoo, který mi ze všeho nejvíce připomíná zvuky pralesního života. Tento syrový projekt spolu s Romanem Holým a zpěvačkou Yumiko, jež Pavel Fajt oslovil rozhodně není nic pro zaryté konzervativní posluchače českého popíku. Pro poslech téhle desky je třeba mít uši pořádně otevřené. Dost mi napomohl koncert, na kterém jsem placku zakoupil a potěší tak, že se jedná o koncertně živou kapelu. Popsat muziku, kterou na albu zastupuje devět skladeb není jednoduchý úkol. Písně mají většinou kolem pěti šesti minut, ale nenudí, protože působí jako skládačky z nichž každá píseň je rozdělena do několika i opakujících se rytmických přelivů, o které se stará Pavel Fajt, jehož bicí na desce zní křišťálově čistě a vůbec celý zvuk alba je fantastický. Ondřej Smeykal na didgeridoo dává písním world feeling, jeho nástroj buď jede jakoby synchronně s Fajtovy bicími anebo sám na sebe navaluje jednotlivé kaskády harmonií, které odděluje krátkými a výraznými skřeky, které mě baví. Romanova producentská taktovka je cítit z celého alba. Tenhle hudebník si prošel už spousta projekty a je jen dobře, že nestojí na jednom místě, jeho hudební aktivity jsou pro mě něco jako pokropením živou vodou ve vodách české pop music. Tahle deska se sice v rádiích určitě hrát nebude, vůbec bych se ale nedivil, kdyby všichni dostali pozvání na nějaké asijské turné, kde by mohli s přehledem uspět. Romanovy klávesové vychytávky (též sám nahrál basové party) a elektronické serepetičky přidávají písním na melodičnosti, kterou svými vokály podporuje zpěvačka Yumiko. Její texty, mimochodem jinak uvedené v moc pěkně upraveném bookletu, jsou trochu z jiného světa, lehce neuchopitelné zato docela dobře se hodící k podobnému typu muziky. Skladby jako "Damsarahm dance" nebo "Oracles Talk" bije Pavelů Fajt spíše do rychlejšího rytmu, ale nedá se říci, že by pomalejší skladby byly horší, ba naopak. Píseň "Kitahana" nebo úvodní "Ido" jsou opravdovými poklady. Jmenovat jednotlivé písně by ale bylo nespravedlivé. Jedinou výjimkou je závěrečná "Shooting stars", kterou natočil Roman s Yumiko sám ve studiu nesoucí se downtempovém rytmu (její koncertní verze s kytarou Vladimíra Václavka je ještě dvakrát lepší) stvrzuje plaketu jednoho z nejoriginálnějších a nejzajímavějších alb, která jsem kdy slyšel. Kdo má rád Holého hudbu a dá tomuhle albu min. tři poslechy, tak si ho zamiluje. Moc bych si přál aby tahle deska měla úspěch, i když vzhledem ke své náročnosti ho předpokládám spíše v hudebně otevřenějších krajích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama