ostatní projekty

30. března 2008 v 19:16 |  J.A.R. & MB's
Sexy Dancers - Butchers on the road (1998)
Toto album zůstává ojedinělou periodou v kariéře muzikantů okolo Romana Holého. Znamená především přetlak na tvůrčím poli, který Roman měl a který nedokázal realizovat se svou domovskou kapelou J.A.R. Tíha k vlastnímu projektu na něm velice byla znát a tak přibral Mirka Chyšku, Filipa Jelínka, Daru Rollins a především bývalého zpěváka skupiny Alice Dana Bártu, který až na jednu nazpíval všechny písničky v angličtině, a písním to opravdu svědčí. Největším hitem a paradoxně největších radiovou peckou, kterou kdy Roman napsal se stala klubovka "Slim Jim", kterou ale Sexy Dancers nahráli jen na bonusový disk spolu s instrumetálkou "Butchers on the sax". Myslím, že úspěch této písně byl i hlavním důvodem, proč se album dostalo do širšího povědomí veřejnosti a také hudebních akademiků, kteří skupině dali Anděla za desku a píseň roku. Samotné album tvoří rychlejší i pomalejší písně ve skvělých funkpopových rytmech s kvalitně zaranžovanými dechy v podání trombonisty Filipa Jelínka. Myslím, že přirovnání k hudbě skupin jako Earth, wind & fire, Freak power nebo k hudbě Princově z devadesátých let téhle desce rozhodně sluší. Úvodní vypalovačky "Butchers on the road", "F.I.U." nebo "Groovy luvah" střídají volnější kousky jako "Introduction to hapiness" nebo Mirečkova "Foot in another land". Největší perlou je krásná "Some people" s nádherným saxofonem a povedeným klipem a pak velice vtipná píseň "Sportsman" se super groovem. Toto album ustálilo pozici Romana Holého jako nejlepšího producenta na domácím poli a sejmula definitivně image Dana Bárty jako rockového zpěváka.
Roman Holý & Ondřej Brousek - Crushing bliss (2004)
Roman Holý se nikdy natajil svou láskou k filmové hudbě. Jak on sám ale říká, nikdy nedostal nabídku na tak kvalitní film, na který by ji byl ochoten složit. Proto se rozhodli spolu s Ondřejem Brouskem, že všechny nápady, které se jim za ta léta nahromadily v šuplíku hodí na disk, jelikož by byla škoda, aby nikdy nespatřily světlo světa. Proto také ten neoficiální název desky, tedy soundtrack k nikdy neexistujícímu filmu. Ondřej Brousek se postaral na desce o smyčcové orchestrální aranže a Roman Holý si vzal na starost klávesy a jednotlivé kompozice. Jako hosty si přizvali mj. Dana Bártu, zpěvačku Emu Brabcovou, kterou využili ve třech písních a jejíž lehoučký hlas k písním docela sedí a pak také spoustu spřátelených muzikantů. Soundtrack rozhodně není ražen pro lehkou komedii, ale pro drama nebo vážnější film. Jednotlivé melodie mě ani na několikátý poslech neomrzí a zejména instrumentální písně jsou opravdovými skvosty alba. Myslím že ani Ennio Morricone nebo David Williams by se za takovou muziku nemuseli stydět. Dodnes v televizi v upoutávkách na různé filmy v pozadí slyším tuhle muziku, která je myslím si absolutně nesmrtelná.
Experti - soundtrack (2006)
Pro soundtrack k poměrně tuctovém filmu se rozhodli tvůrci překvapivě oslovit Romana Holého, který s filmovou a reklamní muzikou má své zkušenosti. K soundtracku ale nesložil originální hudbu tak jako na Crushing bliss, ale prostě sezval kolegy ze své bandy a natočili písně, které by se jinak nevešly na alba jeho ostatních projektů. Dvě poprockové písně na cd jsou od Southpaw a Michaela Foreta (a vůbec nejsou špatné) a jeden taneční flák "Psychonaut (máme rádi jazz)" pochází ze společné dílny Romana Holého a Dj Nea. Ostatní písně se nesou pod funky taktovkou Romana Holého a jsou to opravdové perly. V úvodní "Maly Paris Wychodu" se oficiálně poprvé představuje seskupení G-Point Hunters (Holý, Ruppert) a za přispění štiplavých Jelínkových dechů je to jednoznačně jeden z hitů alba. Unikátně si Ondřej Hejma s Tonyou a Metějem zarapoval v "Low rider" a další vtipnou písní je "Don't call me brother", která následuje po "Call me Wendy" v trochu jiném kabátu než kdysi na Ultramix demo cd (tam se mi líbila víc, stejně jako "Vrána liška či sýr"). Další ultrapecka je funkyslowbeat v "Ottaku collection" znovu od Matěje s Romanem a dále pak "Alex did not come", ve které spolu s nimi rapuje Tonya za přispění superukrutné basové linky spolu s funky kytarou další z pecek. Tohle cd vyšlo sice tak trochu potichu, nicméně kvalita na kterou jsem u Romana Holého a jeho bandy zvyklý tam je bezpochyb a jednotlivé písně by na albech Monkey Business zapadly bez problémů.
Tereza Černochová - Small Monstrozities (2007)
Pro mě asi nejočekávanější české album podzimu. Již od října kolovaly zbruba každých čtrnáct dní zvěsti, že tohle album konečně vyjde na kompaktním nosiči, nakonec ale vyšlo až v poslední předvánoční týden, a to jsem ho ještě splašil v jednom malém krámku s cédéčkama, ale hlavně, že už ho mám. Škoda, že se nepovedlo ho již před svátky vydat do větší distribuce, hudebně rozhodně stojí za to a čekání se myslím vyplatilo. Bývalá členka Black Milk tedy jako poslední vydala svojí sólovku a ke spolupráci si k ní přivedla koho jiného nežli kolegu z projektu G-Point Hunters Romana Holého. V létě po internetu kolovalo video se záběry Terezy a Romana jak si pohodaří na chalupě v jižních Čechách a je vidět, že si hudebně a lidsky padli do noty, a to tak moc, že Roman Holý se vůbec poprvé rozhodl produkovat celé labum pro někoho cizího než pro svoje mateřské skupiny. Jádrem alba, které tvoří 11 písní je 9 coververzí méně známých písní především z osmdesátých let, tedy z období Romanovi hudebně zaslíbeném. Jediná píseň, kterou znám dobře je "Anti love song" od Betty Davis a se kterou se Tereza pošpásovala velice dobře. Úvodní píseň "Crazy horses" je řízná rocková věc, něco ve stylu "Hi-tek vitamín" a hned musím říci, že album moc dobře nereprezentuje. To spíše hitovka "Automatic" od Pointer sisters, která je také jasným trhákem a singlem alba. Dva originální kousky by se dalo říci jsou pro mě možná nejlepšími věcmi na album. Skvělá "Pagan lady" s klávesovými aranžemi ala Crushing bliss a zejména fantastickej duet s Danem Bártou "Vhodný/á", ve kterém Dan ukazuje jak by to asi vypadalo, kdyby s Romanem natočil album. Byla by to pecka. Na Tereze je vidět, že se učí a Danovi zdatně sekunduje - tahle píseň je pro mě jedna z nejhezčích, kterou jsem v poslední době slyšel. Druhá česká píseň "Pár svící" a další pomalejší popina "Always in my dreams" dávají trochu zavzpomenout na Terezinu dřívější kariéru. Následují taneční trháky "Sureshot" (skvělej duet s Romanem Holým) a "Lovestruck" a opět ukazují, že Roman je na českém funkpopovém poli králem. Odvážně přezpívaná píseň "Crying song" (poslední píseň v níž je slyšet jají táta Karel Černoch) od Pink Floyd a zábavná německy zazpívaná "Müde" jen podtrhují výtečnost tohoto výběru, ve kterém Tereze pomáhali muzikanti z celé bandy okolo Romana Holého. Slyšet je zejména basáka Pavla Mrázka a kytaristy Oldu Krejčovse a Mirka Chyšku a saxofonista Franta Kop v pomalejších skladbách také zahrál dvě sóla. K tomu se musí připočíst hezký booklet a máme tu jednu z pěti nejlepších desek roku.
Autopilote - Ido (2008)
Seskupení čtyř muzikantů, z nichž každý je úplně jiný, to je projekt Autopilote, který vznikl původně jako duo, když jeden z našich nejprogresivnějších bubeníků Pavel Fajt dal své síly dohromady s hráčem na dechový nástroj didgeridoo, který mi ze všeho nejvíce připomíná zvuky pralesního života. Tento syrový projekt spolu s Romanem Holým a zpěvačkou Yumiko, jež Pavel Fajt oslovil rozhodně není nic pro zaryté konzervativní posluchače českého popíku. Pro poslech téhle desky je třeba mít uši pořádně otevřené. Dost mi napomohl koncert, na kterém jsem placku zakoupil a potěší tak, že se jedná o koncertně živou kapelu. Popsat muziku, kterou na albu zastupuje devět skladeb není jednoduchý úkol. Písně mají většinou kolem pěti šesti minut, ale nenudí, protože působí jako skládačky z nichž každá píseň je rozdělena do několika i opakujících se rytmických přelivů, o které se stará Pavel Fajt, jehož bicí na desce zní křišťálově čistě a vůbec celý zvuk alba je fantastický. Ondřej Smeykal na didgeridoo dává písním world feeling, jeho nástroj buď jede jakoby synchronně s Fajtovy bicími anebo sám na sebe navaluje jednotlivé kaskády harmonií, které odděluje krátkými a výraznými skřeky, které mě baví. Romanova producentská taktovka je cítit z celého alba. Tenhle hudebník si prošel už spousta projekty a je jen dobře, že nestojí na jednom místě, jeho hudební aktivity jsou pro mě něco jako pokropením živou vodou ve vodách české pop music. Tahle deska se sice v rádiích určitě hrát nebude, vůbec bych se ale nedivil, kdyby všichni dostali pozvání na nějaké asijské turné, kde by mohli s přehledem uspět. Romanovy klávesové vychytávky (též sám nahrál basové party) a elektronické serepetičky přidávají písním na melodičnosti, kterou svými vokály podporuje zpěvačka Yumiko. Její texty, mimochodem jinak uvedené v moc pěkně upraveném bookletu, jsou trochu z jiného světa, lehce neuchopitelné zato docela dobře se hodící k podobnému typu muziky. Skladby jako "Damsarahm dance" nebo "Oracles Talk" bije Pavelů Fajt spíše do rychlejšího rytmu, ale nedá se říci, že by pomalejší skladby byly horší, ba naopak. Píseň "Kitahana" nebo úvodní "Ido" jsou opravdovými poklady. Jmenovat jednotlivé písně by ale bylo nespravedlivé. Jedinou výjimkou je závěrečná "Shooting stars", kterou natočil Roman s Yumiko sám ve studiu nesoucí se downtempovém rytmu (její koncertní verze s kytarou Vladimíra Václavka je ještě dvakrát lepší) stvrzuje plaketu jednoho z nejoriginálnějších a nejzajímavějších alb, která jsem kdy slyšel. Kdo má rád Holého hudbu a dá tomuhle albu min. tři poslechy, tak si ho zamiluje. Moc bych si přál aby tahle deska měla úspěch, i když vzhledem ke své náročnosti ho předpokládám spíše v hudebně otevřenějších krajích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama