moje oblíbená funková alba

18. dubna 2008 v 17:29
Freak Power - Drive thru booty (1994)
V roce 1994 vyšlo na světlo světa album, které se zapsalo do historie jako jedna z největších klasik žánru jménem funk. To vše v době, kdy byla na vrcholu renesance rytmiky z období sedmdesátých let, kdy osmdesátkové syntetyzátory byly tak trochu na ústupu. První britskou skupinou, které se podařilo prorazit byli Brand New Heavies, jejich následovníkem se stali neméně úspěšní Freak Power. Drive thru booty nezaujalo svým strohým obalem, ale především hudební kvalitou na něm. Hudba kterou pánové Ashley Slater a Norman Cook předkládají má v sobě všechno nejlepší jak ze sedmdesátých let tak z osmdesátek. Z pro mě neznámých důvodů se funku v devadesátých letech začalo říkat acid jazz, ačkoli s jazzem má tahle muzika málo společného. Naprostým zjevem je na desce zpěvák a trombonista v jednom Ashley Slater, jehož hluboký funky bariton provází všemi písněmi pokud nepočítám sborové pasáže jako např. v písních "Rush" nebo "Big time" (odkudpak vzali asi inspiraci Sexy Dancers:-). Co píseň to hit. Do rádií pronikla především pod skvělou basovou linkou uvedená "Turn on turn in cop out" ale bylo by nespravedlivé vyzdvihovat pouze jednu píseň. Jedna předělávka hovoří za vše - "Running away" s neuvěřitelným rytmem (Jim Carmichael za bicími je skutečně funky) je jedna z nejvíc groove písní, na které jsem kdy tančil a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Vliv Funkadelic je cítit z pecky "Waiting for the story to end", trochu rockovější je Norman Cook za kytarou ve "Freak Power" a "The whip". Jemnější kousky jsou plné krásných hammondových kláves od Cyrila McCammona za nimiž vynikají kruté a originální basové linky Dalea Daviese. Tohle album nikdy neprorazilo ve Spojených státech, což je pro mě absolutně nepochopitelné. Na málokterém albu bych totiž dokázal hodit ruku do ohně za všechny písně na něm. Tohle je jedno z nich, jedna z nejtanečnějších desek historie, zároveň protkaná zajímavými melodiemi, refrény a spousty vychytávek, hlášek a vtipných textů. Dodnes nepřekonaná učebnice funky music a pro mě nejlepší album devadesátých let.
Freak Power - More of everything for everybody (1996)
Druhé album Freak Power vyšlo dva roky po svém slavném předchůdci a hned na začátek musím říci, že se jedná o velice kvalitní porci muziky. Slávy svého předchůdce sice nikdy nedosáhl, nicméně i tak se jedná o jedno z nejkvalitnějších alb devadesátých let a Normanovi Cookovi a jeho bandě za něj díky. Album pustilo do světa hned několik hitů a po jeho poslechu lze jen smutně konstatovat, že skupina se v původním složení do studia již nikdy nevrátila. Jednoznačně je zde cítit vliv triphopu, který pronikl do uvolněných písní "Trip to your mind" nebo "Song 6" a rytmus již na celé desce není tak beztarostně svěží a funkově čistý. Pak je tu ovšem Ashley Slater, který září v peckách "Husband" (se skvělým přechodem uprostřed písně), hitovce "Road Thang" a mé osobní favoritce downtempové "Freedom child". Písně mají trochu složitější strukturu, přibylo efektů a samplů (malé zárodky budoucího Fatboy Slima jsou slyšitelné např. v pecce "New directions" včetně jejího drtivého závěru). Na druhou stranu zase ubylo dechů a klasické funky beaty jsou tak trochu zaobaleny v bohatějším hávu. Co ale nechybí jsou klasické klávesové vychytávky a Normanova řízná funky kytara jako např. v písních "Give up the goverment drugs" nebo "Let it go", které plynule přebírají melodickou štafetu z minulého albu. Celkově vzato ačkoli se nepodařilo těmto pánům zopakovat genialitu z prvního alba i tak se jedná o jedno z nejzákladnějších alb funk music devadesátých let plné bohatých rytmických aranží a nápaditých melodií.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 duky duky | 27. dubna 2008 v 10:52 | Reagovat

jojo,tato alba se mi mooooc líbí

2 Aditya Aditya | E-mail | Web | 16. května 2012 v 9:55 | Reagovat

Bezva blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama