Beáta Hlavenková - Joy for Joel

3. srpna 2009 v 15:06 |  Recenze cd
K současnému českému jazzu přičichnu zřídkakdy a většinou tak trochu oklikou přes jiné mimožánrové projekty. Ne jinak tomu bylo i teď. K Beátě Hlavenkové jsem se dostal přes seskupení Eternal seekers, jehož je vedle Lenky Dusilové dvorní skladatelkou a klavíristkou. Nádherné jemné melodie a klavírní linky mě dovedly až k její samostatné jazzové tvorbě, kterou jsem díky dárečku v podobě hezkého modrého cd mohl hned načnout. Na první dojem jsem hodnotil vitalitu disku a skutečně nejedná se o žádnou odpočinkovou muziku na hotelový pokoj. Tuhle hudbu si nejraději poslechnu při trochu vyšším volume, jedná se totiž o nahrávku zvukově velmi dobře vyladěnou. Zázemí Beátě poskytnul nikdo jiný než Petr Ostrouchov, bývalý skladatel skupiny Sto zvířat, který vydání cd zaštítil pod nezávislým labelem Animal music. Na nahrávce se podílelo daleko více lidí, vše je k dočtení v bookletu. Nebudu se ani rozepisovat o muzikantech, kteří jí desku pomohli nahrát. Jedná se totiž o americké muzikanty (z pro mě neznámých jazzových formací), které Beáta pravděpodobně poznala během svých hudebních studií ve Státech. Hráčské mistrovství všech účinkujících je neoddiskutovatelné. O sólový čas se s Beátou dělí vynikající hráč na trubku (křídlovku) a dále saxofonista, kteří oba vnášejí desce svěžest. Rytmická sekce hraje perfektně, rozhodně žádná nuda, bubeník střídá různé rytmy polohy, smyčky a basák ani o trochu nezaostává. Co je ovšem pro mě největší laskominkou je Beátina autorská hra, kterou je radost poslouchat. Její hra je plná něžnosti, hraní si s jemnými melodiemi a tóny, vanoucí většinou v pomalejším tempu, pokud za to ovšem Beáta vezme i rychleji, stojí to rozhodně za to. Proto se mi hned na začátku nejvíce zalíbily dvě rytmičtější "8 hours" a "The Riddle", při kterých si představuji jak stojím v jazzovém klubu vedle Beátina klavíru, nohama stepuji a boky se vlním ve víru tance. Ve dvou skladbách dokonce uslyšíme i Beátin a Lenčin zpěv, které ovšem v sobě nerozehrávají další nástroj, spíše jen přibarvují atmosféru těch ponuřejších klavírních melodií. Chuť k poslechu tohoto alba zaručeně roste s opakovaným a soustředěným poslechem, a to zejména díky jeho barevnosti a Beátině hře na klavír plné života a nápadů. Už teď se těším na její další hudební směřování.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čmuchal Čmuchal | Web | 12. srpna 2009 v 8:50 | Reagovat

No tak ta tvoje recenze mě láká, abych si tu Beatu poslechl, nedávno jsem si stáhnul cd Eternal Seekers a rád je poslouchám, díky za tip :)

2 Philip Philip | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 0:26 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama