Moje první návštěva skupiny T.O.P. Dream Copany proběhla ve velkolepém stylu. O tomhle seskupení dvanácti muzikantů jsem se dověděl až bezmála tři roky po jeho vzniku (jak je to možné?), když mě loni zasáhla Tower of Power horečka. Loňský koncert ToP v Norimberku jsem bohužel nestihl, to jsem ale ještě netušil, že plnohodnotnou náhradou mi bude včerejší návštěva Lucerna music baru. Hned od začátku bylo jasné, že jsem narazil na pány muzikanty. Dvanáctičlenná sestava šlapala jak hodinky hned od prvních tónů, včetně pětičlenné dechové sekce, která je na české poměry něčím výjimečným a hudbu kořenila neuvěřitelným způsobem. Příjemným překvapením byla také vysoká návštěva music baru, večírek mohl začít. Skupina oproti minulosti vsadila více na svůj vlastní repertoár a zahrála všechny písně z desky Keep on movin', kterou přišly pokřtít sudičky Geislerová, Issová a Babčáková za doprovodu ředitele Ježkovy konzervatoře, kde se skupina v minulosti zformovala. Tenhle dvanáctičlenný ansámbl od začátku nenechal nikoho na pochybách, že se bude hrát prvotřídní muzika. Skvělí sólisté v čele s altsaxofonistou Davidem Fárkem prolínali jednotlivé písně svými velice chutnými sóly a rytmická sekce šlapala s takovou jistotou jakoby připadalo, že je to všechno hrozně snadný zahrát. O další stupeň vyšší grády získal program, kdy sestava začlenila svůj blok oblíbených coververzí v čele s diskohymnami "Turn the beat around" a "Getaway". Kromě toho si však pánové troufli na ty nejtěžší písně z repertoátu jejich kmotrů a jak "Soul vaccination" tak "What is hip" zahráli s takovou bravurou, že jsem se ocitl takřka v hudebním transu. Instrumentální vložky jednotlivých členů kapely byly opravdovým kořením koncertu. A to jsem se ještě nezmínil o pěveckých protagonistech, jejichž umění je bezpochyby také na vysoké úrovni. Ondřej Ruml i Vojta Dyk se skvěle vokálně doplňovali, navíc jim jako příjemný doprovod kryla záda jediná žena v kapele Marta Balážová. Anglicky zpívané písně zazpívali zpěváci s nevídanou lehkostí a jejich souznění s kapelou vynikalo každým tónem. Snad jen když se rozehrála celá dechová sekce, tak jsem měl pocit, že zejm. u Vojty zvukař trochu zaspal, ale tenhle večer mi to ani moc nevadilo. Skupina zařadila také humornou klávesistovu funky vložku na téma bigbít, jedinou česky zazpívanou, jinak myslím, že nové písně se opravdu chytly. Závěr opět patřil mistrům a klasiky "You got to funkifize" a "I like your style" zakončily tuhle dvouhodinovou show, při které jsem se opravdu nenudil ani na chvíli. Díky téhle skupině přestávám litovat, že jsem Tower of Power nestihl, proč taky, když tuhle partu neuvěřitelně nadaných lidí mám přímo doma za humny. Opravdu smekám klobouk, tohle byla jízda, čeští muzikanti s takovýmhle soulovým feelingem, to se jen tak neslyší, nevidí, pánové Castillo s Kupkou by byli rozhodně na co pyšní.
Zde hledá